Povídka z roku 1871 nás zavede do staré Prahy.

Povídka z roku 1871 nás zavede do staré Prahy.

Apokryfy psal Karel Čapek téměř dvacet let - od roku 1920 až do své smrti.

Próza Český snář (samizdat 1981, Toronto 1983, Praha 1990) je bezpochyby Vaculíkovo stěžejní dílo. Kniha, kterou autor věnoval Jiřímu Kolářovi, bývá označována jako román-deník.

Úvodní báseň ze stejnojmenné sbírky recituje Pavel Soukup.

Povídka spisovatele, novináře, humoristy a mystifikátora, uveřejněná poprvé v roce 1916 v časopise Čechoslovan. Když se pan Petiška vrátil domů, řekl zcela rozhorleně k ženě: „Tak jsme to se stařičkým mocnářem projeli.“ A to bylo ještě před válkou. Zkrátka dva tisíce obrazů císaře pána zůstalo panu Petiškovi na krku. Když vypukla válka, měl z toho pan Petiška velikou radost a obrovskou naději, že se toho zboží přece jen zbaví. Ale císař pán nešel nijak na odbyt…

Ze sbírky Národní báchorky a pověsti obrozenské autorky pohádek, venkovských povídek, a črt z lidového života. Při tvorbě pohádek nešlo Němcové o národopisnou dokumentárnost, ale o umělecké zpracování. Pochopila, že pohádka jakožto fixovaný sen svých lidových tvůrců je neodmyslitelná od reality prostředí, v němž se zrodila a žije, a vnesla tuto realitu českého venkova do svých literárních pohádek pomocí postav venkovského světa, výjevů z vesnického životního a ročního cyklu.

Kniha receptů Magdaleny Dobromily Rettigové byla neuvěřitelně populární. Dnes bychom ji označili za bestseller. Poprvé vyšla v roce 1826, předávala se z generace na generaci a vyšla v několika desítkách vydání. Proslavila se instrukcemi typu: „Vezmi asi půl žejdlíku chladné, čisté rybí polívky, vraz do ní čtyři celá vejce (…)“

Drobné povídkové prózy, črty a humoresky patří mezi stěžejní tvorbu Jaroslava Haška. „V ranním vydání listu objevil se tento inzerát. Nebyl příliš velký, ale vyzníval z něho jakýsi výkřik zoufalství: Prodám okamžitě živého křečka neb vyměním za cokoliv. Praha III, Plaská, II. poschodí, 4. dveře vlevo. Čtenáři přecházeli tento inzerát bez zájmu, jedině Honzátko, sekundán, který měl dnes školu až od devíti, mohl nechat na tomto inzerátu oči.“

Vzpomínky Karla Klostermanna na dětství, Šumavu a spisovatelskou dráhu. Když Karel Klostermann líčil ve svých prvních románech průběh velké vichřice v roce 1870 a změny, které přišly, netušil, že se po více než stovce let budeme k jeho znalostem Šumavy vracet jako ke zdroji poznání přírodních procesů i soužití lidí s přírodou na Šumavě.

Vzpomínková črta Elišky Krásnohorské, ve které vypráví, jak se propracovala mezi českou spisovatelskou elitu. Parnas zmiňovaný v názvu je pohoří poblíž Korintského zálivu, dějiště řeckých bájí a pověstí. Hora byla v mytologii považována za sídlo múz a rodiště boha plodnosti Dionýsa. Na jižním úpatí tohoto pohoří leží Delfy. Českým Parnasem se v přeneseném významu mínila skupina nejlepších spisovatelů své doby.

Povídka českého divadelníka poprvé vyšla v roce 1833. Otiskl ji časopis Jindy a nyní, který Tyl později přejmenoval na Kwěty české (dnešní týdeník Květy). Tyl časopis v podstatě redigoval a psal většinu jeho obsahu, ale oficiálně to dělat nemohl, protože pracoval jako úředník u armády. Povídku Dobré přísloví napsal rok před slavnou Fidlovačkou.