V šumperské Robotárně gestapo mučilo politické vězně. Budova je dnes poloprázdná, nevyužívaná, částečně zdevastovaná. Uvnitř se však zachovaly cely, katr, dřevěné podlahy, mříže v oknech a mnoho dalšího. Jaký osud čeká toto v regionu unikátní místo paměti?

Letos 30. března zemřela ve věku 96 let Věra Nováková. Podle titulku na serveru Aktuálně.cz byla „jednou z nejdůležitějších malířek“ u nás, podle týdeníku Respekt dokonce „největší českou malířkou 20. století“. Až do 90. let se však o Věře Novákové v superlativech nepsalo, její kresby a obrazy málokdo znal.

V létě roku 1987 odjížděl z Prahy zájezd do Rakouska. V autobuse seděl i sedmadvacetiletý tajně vysvěcený řeholník Ladislav Heryán. Snil o misii v Africe.

Letos 21. března zemřel v Houstonu lékař, epidemiolog a vědec, profesor Ervín Adam. Bylo mu 101 let. Jak se lze dočíst v různých životopisných heslech a článcích, pocházel z Československa a po válce vedl tým epidemiologů, který v zemi vymýtil dětskou obrnu. Po sovětské okupaci v roce 1968 emigroval do Kanady a potom do Spojených států amerických.

Neuvěřitelný případ bezohlednosti Státní bezpečnosti (StB) se odehrál v roce 1949 v myslivně v Novém Hrozenkově. Estébáci zatkli maminku a její dvouletou holčičku Dášu ponechali samotnou v domě. Asi po dvou dnech dítě nějací lidé objevili a zachránili.

Příběhy 20. století jsou věnovány 85. výročí nacistické okupace Čech a Moravy. Tentokrát jsme pořad rozdělili do dvou částí: v první uslyšíte několik vzpomínek na 15. březen 1939 (zaznamenali je dokumentaristé Paměti národa) a také výňatky z výpovědi Evy Dobšíkové-Zweigenthalové (1932-2015), která se narodila v národnostně smíšeném česko-židovském manželství a nacismus přežila v úkrytu.

V březnu roku 1981, kdy byl komunistický režim v Československu ještě pevný a zdál se neochvějný, dostal pan Jaroslav Kočí u Okresního soudu v Šumperku osmiměsíční trest odnětí svobody s tříletým podmíněným odkladem. Podle soudu totiž „propagoval fašismus“. Trestného činu se měl dopustit tím, že asi pěti lidem ukazoval válečné fotografie, vložené do rodinného alba.

Za úspěchem československých letců ve slavné bitvě o Británii za 2. světové války nestojí jen jejich um, odvaha a nasazení, ale také mechanici, kteří se starali o letouny.

Připomínáme si 76. výročí komunistického převratu v Československu: v únoru 1948 zvítězil „pracující lid nad buržoazií a reakcí“, což ve skutečnosti znamenalo, že představitelé KSČ zavedli v zemi totalitní diktaturu a způsobili škody, s nimiž se potýkáme dodnes. K „výdobytkům“ tzv. vítězného února patřila mimo jiné názorová a umělecká nesvoboda a cenzura – a takto můžeme udělat jen trochu oslí můstek k tématu nových Příběhů, jímž je samizdat.

Letos 8. února zemřela v Praze ve věku 93 let Evelina Merová (rozená Eva Landová), která patřila k důležitým a bohužel posledním svědkům vyhlazování českých a moravských Židů. Přežila ghetto v Terezíně, deportaci do Osvětimi-Birkenau a pobyt v několika dalších likvidačních táborech.

Dne 24. července 1960 vyskočili v dánském přístavu Gedser z východoněmecké výletní lodi do moře českoslovenští uprchlíci: Jan Roček, jeho manželka Eva, jejich synové Martin a Tomáš a Evina maminka Anna Marie Trojanová.

Dvacetiletý svalnatý mladík Jaroslav Vašek kráčel v listopadu 1944 od svého strýce domů na statek v obci Prostřední Bečva. Nedošel. Zastavili ho němečtí vojáci a požadovali osobní dokumenty. Jaroslav jim marně vysvětloval, že jde jen několik set metrů a dokumenty nechal doma.

Před válkou žily v Československu asi tři miliony lidí, kteří se hlásili k německé národnosti – většina z nich v českých zemích. Po osvobození od nacismu byli skoro všichni Němci vyhnáni (nebo, jak se eufemisticky říká „vysídleni“ či „odsunuti“). Odhaduje se, že o domovy a majetky přišlo v letech 1945-46 asi dva a čtvrt milionu lidí. Poválečné násilí na Němcích si podle běžně uváděných údajů vyžádalo na českém území asi 30 tisíc životů.

„Hluboko na Šumavě, tam je můj domov / je to už pěkně dlouho, co jsem odtamtud pryč / ale vzpomínka, ta mi zůstane navždycky / na Šumavu zapomenout nemůžu,“ zpívá Franziska Krampfl. Píseň Tief drin im Böhmerwald napsal šumavský rodák, sklář Andreas Hartauer (1839–1915).

Skoro tři tisíce žáků osmých a devátých tříd, kteří se zapojili do našeho vzdělávacího programu Příběhy našich sousedů, vyzpovídaly v roce 2023 přes 400 pamětníků z 2. světové války a komunismu.

Letos uplyne deset let od chvíle, kdy se uzavřel soudní proces s bývalým bachařem (v dobové terminologii „vychovatelem“) z věznice v Minkovicích Josefem Vondruškou. Ve věznici pracoval v letech 1972–1990, po pádu komunismu působil jako poslanec a také komunální politik Komunistické strany Čech a Moravy.

Na konci roku bývá zvykem bilancovat. A tak se i autoři cyklu Příběhy 20. století Mikuláš Kroupa a Adam Drda ohlíží za svojí prací. Pro silvestrovský díl vybrali příběhy, které podle nich stojí z různých důvodů za připomenutí.

Porozumět názorovému politickému vývoji přírodovědce, botanika a překladatele Pavla Křivky v posledních asi dvaceti letech je pro autora tohoto textu nemožné. Pavel Křivka působí v Číně, obhajuje čínský totalitní režim, v roce 2016 se vydal v Praze vítat čínského prezidenta Si Ťin-pchinga při státní návštěvě, režírované tak, že připomínala někdejší organizované oslavování sovětských vůdců.

Dne 9. května 1949 utekli z nucených prací v dolech v Dolním Jiřetíně u Mostu dva vězni: Antonín Vítek a Josef Hasil. Krátce předtím dostal strážmistr SNB Hasil devět let za „úklady proti republice“: byl zatčen na základě udání, když s kamarádem Vyletou převedl přes hranice několik uprchlíků z komunistického Československa na Západ.

Králů Šumavy bylo víc. Kdysi se tak říkalo šumavským pašerákům. Češi si ten „titul“ nejspíš nejčastěji spojují se stejnojmenným propagandistickým filmem Karla Kachyni (z roku 1959) a románem Rudolfa Kalčíka. Říká se, že králem Šumavy byl převaděč přes hranice Franz Kilián Nowotny (1905-1977).

Vánoce chceme prožít s bližními, v bezpečí, v teple, světle a hojnosti. Touží po tom i miliony lidí na Ukrajině, kteří čelí nemilosrdným ruským útokům. O šťastných Vánocích s rodinou, stromečkem a dárky snily i statisíce vězňů nacistických a komunistických vyhlazovacích a pracovních táborů, bojovníci na frontách 2. světové války.

Když filosofka a signatářka Charty 77 Daňa Horáková odjížděla v březnu 1979 z Československa do Západního Německa, běžela už po Praze fáma, že je spolupracovnicí Státní bezpečnosti (StB).

Jméno Dani Horákové se v českých masmédiích začalo ve větší míře objevovat poté, co nakladatelství TORST roku 2020 vydalo její knihu O Pavlovi, v níž se (mimo jiné) vyrovnává se svým vztahem k filmovému režisérovi a spisovateli Pavlu Juráčkovi, autorovi výjimečných Deníků.

V roce 1983 se stal mluvčím Charty 77 takřka šedesátiletý topič a invalidní důchodce, profesor filozofie Radim Palouš. Státní bezpečnost (StB) ho od té chvíle takřka nepřetržitě sledovala, zatýkala a věznila.