Asi těžko se najde někdo, kdo by neznal jméno Evy Olmerové. Stejně tak ji díky nezaměnitelnému hlasu pozná po prvních pár taktech písně. „Často se o ní mluví jako o naší nejlepší jazzové zpěvačce. Ale ona sama se za ni nepovažovala. O jazz jí vlastně tolik nešlo a k hudbě se dostala přes partu trampů na Ztracence. Když pak najednou vystoupila na jazzovém festivalu, všichni jen zírali,“ vzpomíná na začátky své kolegyně a přítelkyně Jana Koubková.