Úžasné životy Český rozhlas

Herečka velkého talentu a ještě většího srdce. Laskavá, ale náročná pedagožka, milovaná babička z Kouzelné školky - taková byla Libuše Havelková. V dalších Úžasných životech na ni zavzpomíná Zora Jandová, která byla její žačkou a později kolegyní v Národním divadle.

Před 100 lety, na začátku května 1924 se narodil režisér Karel Kachyňa, který zanechal v české kinematografii výraznou stopu. Na filmové plátno převedl příběhy Oty Pavla nebo Škvoreckého Prima sezónu. Na filmech Počítání oveček, Kráva nebo Kožené slunce s ním spolupracoval scenárista Karel Čabrádek. Společně trávili čas v Písku při pracovních i soukromých víkendech na chalupě. Karel Čabrádek na něj vzpomíná jako na přítele i profesního guru, který ho v životě inspiroval.

Hudba pro ni byla vším a svým nádherným hlasem si podmanila svět. Přestože od jejího skonu uplynulo bezmála 100 let, její jméno stále není zapomenuté. Čím byla Ema Destinnová výjimečná a čím je i dnes inspirativní? O světoznámé pěvkyni bude mluvit dlouholetá sólistka Národního divadla Andrea Kalivodová.

Mužem, který v přímém přenosu komentoval přistání prvních lidí na Měsíci, byl v roce 1969 Jan Petránek. Patřil k významným osobnostem české novinařiny, přesto si za normalizace vysloužil zákaz činnosti a musel pracovat jako topič. Jan Petránek se podle přítele a ombudsmana Českého rozhlasu Milana Pokorného nebál jít životem s těžkými osobními i profesními handicapy. Přesto si dokázal udržet vnitřní důstojnost.

Herec Josef Somr má za sebou úctyhodnou filmografii, zanechal výraznou stopu v televizi, jeho rozhlasové role se počítají na stovky. Hrál například v Činoherním klubu a dlouhá léta byl hvězdou Národního divadla. Přesto o něm jeho obdivovatelé ví jen velmi málo. Svůj soukromý život si pečlivě chránil a publicitě se vyhýbal. Nejen v divadle Viola se s ním setkávala režisérka Lída Engelová, která na tuto hereckou osobnost zavzpomíná v Úžasných životech.

Poprvé se potkali v kantýně rádia Svobodná Evropa v Mnichově, kam oba emigrovali. Herečka Jaroslava Tvrzníková to setkání popisuje jako celkem obyčejný moment. O samotném Karlu Krylovi to už ovšem neplatí. „Byl uzavřený. Většinou seděl v té kantýně o samotě,“ říká Tvrzníková. Ale básník to podle ní byl obrovský, i když třeba sebestředný. „Toužil pro ostatní zkonkrétnit pocit svobody, který měl sám v sobě,“ upozorňuje.