V mokřadech Pereplutu V mokřadech Pereplutu

Dnešní epizoda nás zavede k diskuzi o neutralitě probíhající na šejtrochu furverku, ze kterého chudák Yarpen nemůže močit. Trpaslík si během debaty o nad vše povzneseném Geraltovi jistě myslí, že je baran, zaklínač o něm naopak, že je pazgřivec. Cucák Ciri mezitím nic nechápe, což je dobře, protože tak může Sapkowski představovat koncept neutrality z mnoha různých stran.

Dneska si představíme Veverky, neboli Scoia’tael, i když se ještě v lese, kterým putujeme s trpaslickou karavanou, neukazují. (Zatím tenhle konvoj s pěti známými drakobijci sledují jen z povzdálí zahalení v listech.) Naopak tedy na světlo postavíme právě trpaslíky, jejich jména a společné příhody.

Ze čtvrté kapitoly Krve elfů přečteme v epizodě asi tak tři stránky, ale hutně si popovídáme o prvním velkém severním království (a rovnou druhé nejrozlehlejší zemi Kontinentu), Kaedwenu. Připojíme i něco o jeho králi Henseltovi, historii, současné politice a taky detaily o (především říční) geografii. Sapkowski totiž nezvolil pro nejdelší kaedwenskou řeku jméno Buina jen tak náhodou…

Irští Aos Sí (nebo Daoine Síth), skupina bohů Tuatha dé Danann, Tolkienovi elfové, waleští Tylwyth Têg, skandinávští Alver a Shaspearovi elves a fairies… Podíváme se na mytologické postavy, jimiž se Sapkowski, vědomě či nevědomě, inspiroval při psaní svých Aen Seidhe a Aen Elle. (A ještě nám něco zbyde do budoucna.)

Vysocí, atraktivní Aen Seidhe, v překladu ze Starší mluvy Lidé hor, s mandlovýma očima jsou v Sapkowského pojetí zahořklou rasou, která se z posledních sil snaží přežít na území kolonizovaném lidmi, již jsou elfům stejně cizí jako oni jim (až na mnoho a mnoho sexuálních úletů). Vyprávíme si o tom, jak k propadu kdysi mocné civilizace došlo, proč nemají špičáky (a proč by je naopak mít měli) a co mají společného se zápletkou knih, že bylo nutné po nich dokonce celý jeden díl pojmenovat.

Paráda, široký sinister, horní kvarta, útočení tercií, dexter, půlpirueta… V epizodě si budeme hodně povídat o šermu a bojových postaveních, která ale nedávají smysl a jen stěží si je představíte. Geralt je prostě spíš baletka než obrněný rytíř 13. století. Jak tohoto dojmu Sapkowski dosahuje, bude jedno z dnešních témat. Ještě vedle polské a české knedlíčkové kuchyně. Paráda!