Určitě to taky znáte – tu touhu někam se schovat, na chvíli „zalézt“ a nebýt. Mít svůj úkryt, takové… zákoutí. Právě takové místo chce se svými hosty budovat Lucie Endlicherová – a zároveň touží vstupovat do jejich zákoutí, tam, kam se tolik nechodí, na místa, která se tolik nevystavují, o kterých se mnoho nemluví. Nahrajme vzájemnému naslouchání – jste zváni vstoupit do zákoutí lidí, kteří reflektují svou cestu životem, přemýšlejí o svém směřování, o životě a smrti, (ne)existenci Boží, o smyslu věcí. Zákoutí není místo pro „správné odpovědi“, ale především pro potřebné otázky a vlastní...