Je majitelem tří zlatých olympijských medailí, mistr světa a držitel světového rekordu v hodu oštěpem. Jan Železný na olympiádě naposledy závodil před 20 lety, od té doby úspěšně trénuje mladší sportovce. Jedním z jeho svěřenců je i Jakub Vadlejch, který na předchozí olympiádě v Tokiu získal stříbrnou medaili. A závodí i na letošních olympijských hrách v Paříži. „Jakub je asi nejpoctivější oštěpař, kterého jsem kdy trénoval. On je schopný strašně makat, dřít, až ho musíte usměrňovat,“ říká Jan Železný, další host projektu Seznam Zpráv Galerie osobností. Vadlejch podle něj tvrdě dřel, aby se dostal na vrchol. „On byl vždy nesmírně talentovaný, ale nedokázal to prodávat. Závodil, ale nepostoupil z kvalifikace. Věděl, že to je jeho problém a začal na tom pracovat ,“ říká Železný a vysvětluje, v čem je Vadlejch větší profík, než on sám: „Je schopný pracovat s regenerací. Myslím, že jsem hodně dřel, že to je srovnatelné s Kubou, někdy možná i víc. To ostatní, rehabilitace a masér, to jsem nedělal.“Jeho svěřenec je také čerstvým mistrem Evropy, což je titul, který Železnému během kariéry unikl. „Lituji toho. Dřív byl problém, že mistrovství Evropy bylo jednou za čtyři roky a zrovna to bylo takové období, kdy jsem málo závodil a připravoval se na velkou soutěž,“ vysvětluje Železný. Přesto ho chybějící titul mistra Evropy tolik netíží: „Ale nelituji toho proto, že bych to nikdy za olympijskou medaili nevyměnil. To byl pro mě vrchol.“ Vzpomíná třeba na svoji poslední zlatou olympijskou medaili z her v Sydney v roce 2000. „Úžasná, pro mě neskutečná olympiáda. Na kvalifikace většinou tolik lidí nechodí. Já jsem přišel na stadion a tam bylo 90 tisíc lidí! … Já tu Austrálii a Nový Zéland mám hrozně rád,“ popisuje. Motivací uspět na olympiádě byla pro Jana Železného i podpora fanoušků: „Pro mě to bylo pozitivní, protože sport děláte pro sebe a pro diváky, bez toho to nedává smysl. Já jsem se na olympiádu vždy těšil, byla to pro mě výzva, chtěl jsem to zažít.“ A jak motivuje svoje svěřence? „Oni se musí motivovat sami,“ vysvětluje s tím, že se je snaží nějakou cestou dostat k jejich snům: „Pokud makají a dřou, tak já pro ně udělám všechno. A když to není úplně ideální, tak se s nimi rozejdu. Já se snažím plnit jejich sny, ne svoje.“ Někdo jako Špotáková se narodí jednou za 40 let Jednou z těch, kterým pomohl ke splněným snům, je Barbora Špotáková. „Výjimečná oštěpařka, měl jsem možnost ji trénovat tři roky. Třikrát jsme to dotáhli na zlatou medaili. Úplně výjimečná, takový člověk se narodí jednou za třicet, možná čtyřicet let. Na to těžko někdo naváže,“ vzpomíná na dvojnásobnou olympijskou vítězku, trojnásobnou mistryni světa a světovou rekordmanku. Sám Jan Železný od roku 1996 drží mužský světový rekord s hodnotou 98,48 metru. „Somatotypově nejsem úplně ideální typ. Kdybych měl dva metry a byl koordinačně nadaný, jako jsem byl při těch 185 cm, tak bych hodil daleko za 100 metrů a měl bych třeba větší sílu,“ přemítá. Konec aktivní sportovní kariéry dokázal Jan Železný přetavit v dráhu úspěšného trenéra. Ale ne všem se to povede. „Najednou něco skončí. A když něco skončí a víte, že to je konec a že už nemůže nic být, tak najednou si říkáte, co dál? A máte takové těžké nohy, těžké srdce a v něčem se toho bojíte,“ popisuje své pocity. Podle něj by si měl každý sportovec říct, kdy přijde konec kariéry. A měl by mít plán, co bude dělat potom. „Bojíte se prázdnoty, i toho, jak bude. Já už v nikdy v ničem nemůžu být lepší, já jsem se dostal na absolutní vrchol a v žádné jiné práci si nedovedu představit, že bych