CELÝ DÍL NAJDETE ZDE Inspirováni zájmem a ohlasem, se kterým se setkal díl věnovaný Neapoli, a také proto, že jsme se odtud s Michalem nedávno oba vrátili, nemluvě o tom, že se jedná o jediné evropské velkoměsto, jež lze oprávněně nazývat světovým, a že má svoji neopakovatelnou náladu a atmosféru, rozhodli jsme se povídat si v dnešním Novém světě o Londýnu. A pojali jsme to, snad správně, jako procházku po tomhle fascinujícím devíti milionovém organismu, o němž slovutný jazykovědec a literát 18. století doktor Samuel Johnson řekl: „Kdo je unavený Londýnem, je unavený životem.“ Samozřejmě, že měl a má pravdu. Na naši procházku, či, spíše, na pořádný chodecký maratón jsme vyrazili z letiště Heathrow, po modré lince Metra Piccadilly Line a vystoupili právě na Piccadilly Cirsus, u světoznámého Amorka, prošli se West Endem po divadelní a muzikálové Shaftesbury Avenue, přes Leicester Square s jeho premiérovými kiny sešli na Trafalgar Square, nakoukli na Národní galerie a do Národní portrétní galerie, minuli pozoruhodný kostel Svatého Martina v polích, poklonili se admirálu Nelsonovi a pak po Whitehallu, s nezbytnou zastávkou v Downing Street číslo 10, dorazili na Westminsterské náměstí, pozdravili sochu Winstona Churchilla, stejnou, jako je ta před pražskou VŠE, a strnuli v úžasu ve Westminsterském opatství… A pak už jsme přešli řeku a zamířili po jejím „jižním břehu“ (Southbank) ke Shakespearovu divadlu, ke galerii Tate Modern v bývalé South Bank Power Station, k půvabnému Millennium Bridge, k legendárnímu (poslednímu přeživšímu) zájezdovému pavlačovému hostinci z 18. století The George a konečně ke Střepu (The Shard), odkud je nejkrásnější výhled na metropoli. Následně jsme se obrátili do City, ke Svatému Pavlovi, k Okurce a k dalším fantastickým stavbám, odkud bylo jen „pár kroků“ do Whitechapelu, kde na konci osmdesátých let 19. století řádil Jack Rozparovač, a následně do Wappingu, kde jsme skvěle povečeřeli v nejstarším „živém“ pubu na Temži, v typicky anglické hospodě Prospect of Whitby, což je opravdu, hlavně v podvečer a večer, zážitek. Stranou jsme neponechali ani Tower, Buckinghamský palác a Hyde Park, Baker Street číslo 221/B či Notting Hill, no prostě všechno, co máme v Londýně rádi… Tak se na tu „procházku“ vydejte s námi, nouze samozřejmě nebyla ani o politiku, o umění, včetně literatury a filmu, ani o londýnské metro, které je po právu pokládáno za světový unikát. A nebojte se, do Londýna se samozřejmě ještě vrátíme, tentokrát i s Mirkem, který k němu má také po čertech co říct.