Příběh Katky je trochu jiný. Jsme kamarádi už přes padesát let. Když se ještě jmenovala Havlásková, bydlela ve vedlejší ulici. Chodili jsme spolu do školky i na základku. Pak se ale někam ztratila. Slehla se po ní zem a už jsem o ní neslyšel. Uběhlo 35 let. Našel jsem si sedmnáctiletého učitele angličtiny, Kanaďana Justina. Jednou si volal s mámou, která pařila v centru Olomouce. A prej máme dojít. Tak jsme došli. A jeho máma byla ONA. Od té doby už jsme se neopustili. Je s ní pořád stejná prdel jako zamlada. Pařmenka, co nezkazí žádnou srandu. Moje múza, se kterou pořádáme olomoucké mega party. A dnes je se mnou ve studiu.