Když si v březnu 2005 přichází pro Paula Schäfera argentinská policie, nevypadá vůbec nebezpečně. Starý, šedivý muž na kolečkovém křesle, lahev minerálky v ruce a s mírným úsměvem na tváři. Má ale na svědomí stovky lidských životů.

Je 20. březen 1995, pondělí ráno a v tokijském metru vrcholí dopravní špička. Nic nenasvědčuje tomu, že dnešek si připíše neblahé prvenství. Poprvé bude při teroristickém útoku použita chemická zbraň. Během pár minut začínají lidé kašlat, dusit se, zvracet a kolabovat. Metro zaplňují výpary sarinu. Otráví 5 tisíc lidí, 13 jich zemře. Dva měsíce trvá, než se veřejnost dozví, že za nevídaným útokem stojí radikální náboženská skupina Óm šinrikjó.

51 dní obléhali agenti amerického Úřadu pro záležitosti alkoholu, tabáku a střelných zbraní a FBI ranč Apokalypsa nedaleko texaského Waco. Na blížící se konec světa tu čekala náboženská komunita v čela s Davidem Koreshem. Při závěrečné přestřelce 19. dubna 1993 zemřelo 74 lidí, včetně 21 dětí.

Bylo 18. listopadu 1978. V jihoamerické Guyaně ten den zemřelo 921 lidí. Byl mezi nimi kongresman USA Leo Ryan, několik novinářů, ale hlavně členové náboženské skupiny Chrám lidu.

Rodinným táborem terezínských Židů v Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka) prošlo asi 17 500 lidí, nacismus jich přežilo méně než deset procent. Co víme o rodinném táboře, označovaném také jako „familienlágr“ či „úsek BIIb“? Co víme o osudech jeho obyvatel?

„A náhle jsem slyšel, jako by nějaký sbor začal zpívat. Celým prostorem se rozlehl zpěv, zazněla píseň, všichni zpívali Kde domov můj?, českou národní hymnu, a Hatikvu. Strašně mne to zdrtilo, to… co provádějí s mými krajany, a já jsem pochopil, že ani můj vlastní život už nemá cenu,“ vzpomínal člen osvětimského sonderkomanda Filip Müller na tragickou noc z 8. na 9. března 1944.

V noci z 8. na 9. března 1944 zabili nacisté v plynových komorách v Auschwitz-Birkenau 3792 mužů, žen a dětí, v naprosté většině občanů někdejšího Československa, obyvatel tzv. rodinného tábora terezínských Židů. Stalo se to před osmdesáti lety.

Začalo to snahou zachránit manžela a sebe, pokračovalo to řadou prazvláštních peripetií, ve kterých si můžeme klást otázky, kdy a kde a proč se začal „lámat“ její charakter. Svůj život prožila pod několika identitami a několikrát se ocitla na pomyslné hranici života a smrti.

Po celém světě se 11. února 1984 objevily fotografie a natočené záběry z Glienického mostu, který spojoval Západní Berlín s Východním Německem. Bylo tehdy mrazivé úterý, minus pět stupňů Celsia a na most přijely z obou stran kolony aut.

Příchod nového milénia ve Spojených státech znamenal volbu nového prezidenta. Na těsné výsledky byla Amerika zvyklá. Málokterá volba hlavy státu v historii ale vyvolává dodnes tolik otázek, jako ta, která do křesla vynesla George W. Bushe. Byl skutečným vítězem klání, nebo se prvním prezidentem třetího tisíciletí měl stát jeho demokratický soupeř Al Gore?

Na Silvestra roku 1978 poklesly teploty z mnohde plus 15 stupňů Celsia i na mínus 20 stupňů. Namrzly silnice, zmrzly dodávky uhlí, někteří nerozjeli auta.

There you go again. Už s tím zase začínáte. Slavná věta Ronalda Reagana z prezidentské debaty roku 1980, kterou se ohradil vůči námitkám Jimmyho Cartera.

V pondělí 3. ledna to bude už deset let, co zemřel Josef Škvorecký, jeden z nejvýznamnějších českých spisovatelů druhé poloviny 20. století. Jeho knížky stále vycházejí. Jaké ale bylo to, co Josef Škvorecký vydat nesměl? Jeho potýkání s cenzurou je námětem pro pořad Historie Plus.

„Řekni mi, co jíš, a já ti řeknu, kdo jsi“. Autorem tohoto výroku byl francouzský revolucionář, právník, myslitel, ale hlavně milovník dobrého jídla a pití Jean Anthelme Brillat-Savarin. V pořadu Historie Plus na ten citát tak trochu navazuji. Zjišťuji, co jedli naši předci v 19. století, co to vypovídalo o jejich postavení ve společnosti, životním stylu a povaze.

Druhý prezidentský duel, kterému se budeme v našem cyklu věnovat, je ten z roku 1964. Proti sobě stanuli demokratický prezident (původně viceprezident) Lyndon Johnson a republikánský vyzyvatel Barry Goldwater. Chyběl zde tedy vítěz minulých voleb John Fitzgerald Kennedy...