Během totality Věra Doušová pomáhala s distribucí exilových časopisů a knih, jezdila s lunaparky po Sovětském svazu a po 90. letech pomáhala přesídlit volyňské Čechy do vlasti. Dnes řídí potravinovou banku pro Prahu a Středočeský kraj. Ve svých 77 letech působí jako žena, která se nikdy nezastaví. „Můj motor je, že dělám práci, kterou mám ráda, a že si dělám v životě radost. Mám okolo sebe skvělé lidi, možnost něco vytvářet, žít smysluplný život a ještě si to užívat,“ říká.

„Zjistila jsem, že moje tělo nemusím ještě házet do šrotu, protože se vám rozšíří pohybový rozsah. Zjistíte, že máte kondici, že něco udýcháte,“ popisuje svou zkušenost z taneční soutěže StarDance herečka Jana Paulová. Jak na celou věc vzpomíná? Co ji přivedlo do Indie? A proč se rozhodla na několik let opustit herectví? Poslechněte si rozhovor.

Ač vyučuje práci s hlínou či dřevem, blíží se podle designéra Jana Němečka doba, kdy bude práce ve virtuálním prostředí přirozená. Nenahraditelná je ovšem zkušenost s cizí kulturou. „Vždy se snažíme studentům říkat, když jedou někam na stáž, ať jedou co nejdál, ideálně do nějaké úplně jiné kultury,“ zdůrazňuje vedoucí ateliéru produktového designu na UMPRUM. Čím je pro design specifická asijská kultura? A nakolik se dá virtuálně získat cit i pro práci s materiálem?

„Teď je ta doba korektní, se kterou v principu souhlasím, ale když se ta korektnost přežene, ztratí se odstup, ztratí se humor,“ říká herec a pedagog pražské DAMU Miroslav Hanuš. „Když se to bere moc vážně, tak vás to zabije,“ dodává. Jak se dostal k tématu své nové inscenace Rokenrol? Co dělá vypraveče vypravěčem? A na které divadelní mistry rád vzpomíná? Poslechněte si rozhovor!

Muzeum Prahy a Národní archiv vytvořily výstavu Ahoj občani!, která je od 17. 11. k vidění v domě U Zlatého prstenu. Návštěvníci si mohou připomenout Karla Kryla skrz osobní talismany, poznámky i kuřácké potřeby, kromě toho lze vidět i jeho olejomalby, kresby a vydané básně. „Karel Kryl byl velmi komplexní umělec. Uznával umění jako řemeslnou dokonalost,“ vysvětlují Jakub Šlouf a Jiří Křesťan z Národního archivu.

Disident a signatář Charty 77 Pavel Záleský nevzpomíná na dobu za totalitního režimu rád – výslechy byly kruté, lidé se báli se s ním setkávat. Přesto ubezpečuje, že kdyby nastalo ohrožení svobody, vrátil by se do disidentských let. „Dokonce jsem slíbil, že začnu opět rozmnožovat samizdat,“ usmívá se. Šéfka Post Bellum Slovensko Sandra Polovková převrat ještě nepamatuje, příběhy si ale jako mnozí další připomíná díky Pamětem národa.

V létě loňského roku nastoupil Pavel Novák jako zpravodaj ve Spojených státech amerických. Za sebou už má dvakrát atentát na prezidenta Spojených států, dva hurikány, změnu prezidentského kandidáta a volby. „Naštěstí to nenastalo všechno moc rychle. Nastalo to až tento rok. Takže ten rozjezd byl, dá se říct, pozvolný. Teď se to tedy zintenzivnilo. Přemýšlel jsem, ve kterém státě jsem se probudil,“ vypráví s úsměvem.

Rostlinná říše skýtá velké množství biologicky aktivních látek, které při správném dávkování léčí lidský organismus. Směsí adaptogenů lze například bránit hnisání plic při covidu. „Nemůžu říkat, že to takto pomáhá, protože nemáme lékařské studie. Ale mám zpětné ohlasy od konzumentů, že jim to opravdu pomohlo, třeba i se ztrátou čichu při post-covidových syndromech,“ říká uznávaný botanik Roman Pavela. Jak přichází na účinné kombinace bylin? A jak rostliny uchovávat?

Hospic pro těžce nemocné děti představuje třetí cestu mezi nemocniční péčí a starostlivostí doma. Tam někteří rodiče nechtějí zanechávat vzpomínky posledního rozloučení. „Učesat vlásky, pustit oblíbenou písničku, mít možnost se rozloučit i jako příbuzenstvo,“ nastiňuje potřeby umírajících i jejich rodin Radka Vernerová, která za sedm let v Brně vybudovala hospic Dům pro Julii. Kde sbírala inspiraci? A v čem se paliativní péče v hospicu liší od nemocničních zařízení?

Alžběta Ressnerová je genová inženýrka, která byla na stáži v prestižní laboratoři Berkeley v Kalifornii. Zde metodou CRISPR-Cas9, také zvanou genetické nůžky, zkoumá, jakým způsobem dopravit opravené buňky na správné místo v těle člověka. Ressnerová si myslí, že takto půjde uzdravit nevyléčitelně nemocné. „V ideálním případě by CRISPR pomáhal zachraňovat životy bez ohledu na sociální postavení,“ doufá vědkyně. Jak se staví k etické otázce upravování genů?

Lékárník Lékařů bez hranic Stanislav Havlíček má za sebou sedm misí. Ta poslední mise se odehrávala v Gaze v palestinském městě Rafáh, kde v únoru a březnu roku 2024 pracoval jako manažer lékárny, která zásobovala dvě kliniky. „Průvodním jevem války a destrukce je spousta popálenin. Nejvíc nás bolí, když to jsou děti,“ popisuje lékárník, které své zážitky z Gazy popsal v knize Nebe plné draků.

Herec Národního divadla a radostný muzikant Vladimír Javorský získal rozhlasovou Thálii za roli Theodora Mundstocka ve hře Ladislava Fukse Pan Theodor Mundstock. Přiznává, že je to román, který člověka pohltí. Nyní se chystá na představení Bytost podle románu Václava Kahudy, které bude mít premiéru v prosinci 2024 v Divadle X10. „Bude to kus, který nám snad dá nahlédnout naše maličkosti i velikosti. Jsme bytosti nekonečné velké, ale taky nekonečně malé,“ naznačuje s úsměvem.

Festival svobody 17. listopadu představí mimo jiné pohled sociologa Martina Buchtíka, podle nějž jsme hodnotově jednotná společnost. Dělí nás až emoce vybičované sociálními sítěmi? „Drtivou většinu klíčových témat, včetně klimatické krize, vnímáme všichni stejně. Kde se dělíme, jsou parciální otázky, jestli zakážeme auta s naftou, nebo ne,“ poukazuje Jan Gregar, organizátor Koncertu pro budoucnost. Jak chce bránit ohrožení demokracie? A kdo další v rámci festivalu vystoupí?

Jídlo na talíři ještě neznamená, že ho dítě musí jíst, radí Jitka Ludvíčková změnit přístup k dětem, které odmítají ochutnávat nové potraviny. Někdy si je potřebují osahat. „Se změnou přichází určitá nejistota. A v případě, že je dítě zvyklé na to, že změny znamenají potenciální nebezpečí, tak se může této změně bránit,“ vysvětluje ergoterapeutka, která založila Školu papání. Jak sejmout úzkost z neznámého? Jak rozšiřovat repertoár přijatelného, když sní dítě jen rohlík?

Snímek Válečný zpravodaj režijní dvojice Benjamin Tuček a David Čálek vyhrál cenu pro nejlepší dokument na filmovém festivalu ve Varšavě. Jak scenárista a režisér Benjamin Tuček popisuje zpravodaje Martina Dorazína? „Statečný, uzavřený člověk. Má velký smysl pro humor. Několikrát jsme se zasmáli, až jsme se popadali za břicho. Je to extrémní situace. Humor je někdy jediná šance, jak vzdorovat něčemu, co je úplně šílené.“ Kdy přišel první impulz vyrazit se štábem na Ukrajinu?

„Miroslav je karikaturista, Mirek je písničkář, “ rozděluje Miroslav Kemel své označení. Vydává páté album písní s názvem Modryjé, které bude pokřtěno 27. listopadu v pražském Paláci Akropolis. Fanoušky překvapí, že na albu jsou kromě tradičních bluesových balad i rychlejší, dynamické písně. „Rád střídám vlny energie, navíc na koncertech lidi baví se protáhnout a zatančit si, kapela to má taky ráda,“ zdůvodňuje Kemel.

Filmem Tajemství smrti chtějí na stresující krok do neznáma diváky připravit podobně, jako amazonské kultury seznamují se smrtí své dospívající členy při rituálu iniciace. „Jsme konfrontováni, jak jsme připraveni rozpustit svoje ego, svoji identitu, na které tolik lpíme. To je asi ten nejbolavější moment,“ míní režisér Viliam Poltikovič. Co je fenomén sdílené smrti? A odkud spolu s Jaroslavem Duškem, který snímkem provází, čerpají své představy o smrti?

Jak vytvořit kolektiv, v němž se i znevýhodnění zaměstnanci budou cítit dobře? Hanu Potměšilovou inspiruje přístup státem vyznamenaného faráře Josefa Suchár z Neratova. „Snažím se od pana faráře a jeho bratrance nasávat, proč má cenu něco ve společnosti měnit, proč nemá cenu rozvíjet téma chráněných dílen, ale proč má cenu se bavit o sociálním podnikání,“ nastiňuje Potměšilová vzor pro svůj podnik na Kokořínsku. Jak ve snaze o změny narazila v automobilovém průmyslu?

„Myslím si, že se nad sebou strašně rádi dojímáme, a mnohdy v mylných momentech. Máme totiž v politickém genofondu – a to popsal skvěle Masaryk už kdysi dávno –, že si rádi budujeme obraz oběti,“ říká šéfredaktor týdeníku Respekt Erik Tabery, který nedávno podnikl cestu na Ukrajinu. Proč měl zapotřebí se tam osobně vydat? A na jaká setkání nikdy nezapomene? Poslechněte si rozhovor.

Martin Straka je fotoreportér, televizní komentátor, novinář. Je fotografem Národního divadla v Ostravě, Domu umění v Ostravě, fotí také Colours of Ostrava. Také jezdí po světě a píše. „Pro mě je důležitá přirozenost. Lidi se mě ptají – ‚Co je pro tebe hlavní?‘ Je to rovnocenné. Psaní je trošku jiné, ale mikrofon a foťák je pro mě rovnocenný svět,“ vypráví. V listopadu vychází jeho nová kniha Duckar Story. Proč se rozhodl napsat knihu právě o českých závodnicích?

Rozhovor Lucie Výborné s Robertem Kořínkem, znalcem nejen ostravských vodojemů z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka, probíhal 41 metrů nad zemí v oblasti Dolních Vítkovic v Ostravě. V rámci projektu o věžových vodojemech vznikly dvě knihy i webové stránky, na kterých mohou lidé hledat inspiraci pro výlety. „Pokud si někdo vodojemy zamiluje, kniha o konverzích je inspirací pro přestavbu,“ láká Kořínek.

Syndromem von Hippel-Lindau, poškozujícím zejména nervovou soustavu, trpí v Česku nižší stovky lidí. Lucii Rybyšarové nádor nebezpečně tlačí na míchu, lék ovšem není v Evropě registrován. „Pokud by se to mělo operovat, musela by se mícha porušit a tím pádem bych měla doživotní následky, které by už nešly nikdy vzít zpátky,“ popisuje nastávající dilema Rybyšarová, které už dědičná choroba vzala matku. V čem měla štěstí na druhou maminku? A jaké problémy jí nemoc působí?

Natočila přes sto filmů, věnuje se lovu autenticity, je pedagožkou a Česká televize právě uvádí premiéru jejího nového dokumentárního filmu Juráček je můj osud. „Ona píše o svém životě s takovou sebevražednou upřímností,“ popisuje Olga Sommerová knihu Dani Horákové, jež byla inspirací pro její nový film. Poslechněte si rozhovor s režisérkou a dokumentaristkou Olgou Sommerovou o novém dokumentárním filmu, o toxických partnerských vztazích a o natáčení s disidenty.

„Je iluze myslet si, že tím, že to má člověk integrované nebo zpracované, to nebolí nebo že mu ti lidé nechybějí,“ říká Pavla Beretová, která se s tématem smrti kromě osobního života potýkala i při dvou posledních filmech. Jak se stalo, že se u Roku vdovy i Amerikánky potkala na place se svou neteří? „Spoustu věcí jsme si řekly a odžily, ale tady to šlo až do takové průzračnosti. Tím, že pracujete na nějaké herecké postavě, to není úplně osobní,“ popisuje herečka.