Mezi množstvím různorodých bariér, které brání, abychom byli propojení - se sebou, se světem kolem, s Bohem - patří svět digitálních technologií. O tom, že náš život provázejí a nejde o to je zcela vymýtit, ale i o benefitech "digitálního detoxu" hovoří Petr Húšť v dalším vydání Kliky - posledním ze série Propojeni.

Cele...Naplno a bez zadních vrátek. Takový je vztah, do kterého zve člověka Bůh. Naproti tomu stojí duchovní schizofrenie - rozštěpenost. Prozkoumejte s Petrem Húštěm, jaký je váš vztah s Bohem a co vám brání otevřít mu všechny své plány, zápasy či potěšení. Hledejme v pořaduKlika, místo, kde uchopíme a otevřeme.

Být solí světa, jak svým následovníkům položil na srdce Ježíš, nezbytně vyžaduje být tam, venku, v propojení se světem kolem nás. O tom, jak vypadá bohoslužba, přemýšlíme s Petrem Húštěm v pořadu Klika v sérii s názvem "Propojeni - Zrušená bohoslužba".

Zůstat propojeni? S druhými, s Bohem, se světem kolem... Jako by proti tomu působila nějaká neviditelná síla. O tom, že válka může začínat v našem srdci, i o Božím antivirovém testu hovoří Petr Húšť v první části série "Propojení" s názvem "Víťa už tu není" v ...

Abychom v životě nemíjeli důležité věci, je potřeba mít otevřené oči. Vnímat, co se kolem děje a mít dostatečně měkké srdce, abychom uměli mít soucit anebo se zdravě naštvat a následně něco změnit k lepšímu. Závěrečná část série Tady jsem, pošli mě skutečně vede ke změně.

Mnohé sny a přání ztroskotají na tom, že si nezvolíme správné spolupracovníky. Co nás musí spojovat, abychom se shodli a uměli táhnout za jeden provaz? Další část série Tady jsem, pošli mě v podcastu Klika ukazuje na to podstatné v životě i křesťanské službě.

Někdy nevyužíváme možnosti a příležitosti a neděláme důležitá rozhodnutí, protože nevíme, jak zároveň naplnit své vlastní nebo rodinné potřeby. Asi to znáte, nejistota vzbuzuje strach a strach ochromuje. Ale Bůh nás učí důležitý princip, který to opravdu řeší. Víc uslyšíte ve třetí části série Tady jsem, pošli mě.

To, jak se díváme na Boha, to, co si o něm myslíme, se promítá do naší představy o tom, co se mu líbí. A odtud už je jen krůček k posuzovaní a odsuzování, sebe i druhých. Ale my jsme byli povoláni ke svobodě... V čem taková svoboda je, ale i čemu brání, o tom byla řeč v další části nové série Tady jsem, pošli mě, kterou přináší podcast Klika.

V životě je někdy potřebné opakovat důležitá rozhodnutí, vracet se k nim a obnovovat je. Jednoduše proto, že člověk se mění, potřebujeme i zrale prohlubovat důležité věci, zejména vztahy. Jenomže někdy je to tak, že víme, co máme dělat, ale nechce se nám. Co nás v životě přiměje k pohybu, co je tím skutečným impulsem k dobrému? Nová série Petra Húště v relaci Klika zve k promýšlení odvážného prohlášení: Tady jsem, pošli mě!

Osobní zkušenosti bývají k nezaplacení. Zároveň mohou inspirovat i druhé. Příběhy ze svého působení na Ukrajině především ze setkání se sirotky a vdovami přináší Petr Húšť. Nechybí ujištění, že Bůh slyší úpění naší duše.

Stát uprostřed rozkvetlé louky… ta představa nejspíš nebude nijak lákavá třeba pro alergika. Ale pro každého může být taková situace směrovkou k poznání jednoho zajímavého životního principu.

Při procházce po cyklostezce kolem řeky Dřevnice sledoval Petr Húšť nedalekou čtyřproudovou silnici a uvědomil si, jak málo stačí ke změně perspektivy a novému přístupu. Na příběhu několika hrdinů víry, jejichž život je popsaný v 11. kapitole listu Židům, uvidíme, že i my můžeme kráčet cestou víry nově a čerstvě.

Bouřka je výzvou pro všechna zvířata, pro psy zvlášť. Co se naučil Petr Húšť při jedné bouřce od jejich psa Ralfa? O blízkosti a přítomnosti jako léku na strach v první části série Na dosah.

Posuzování, nezájem, mnohomluvnost, pomluvy a jednostranný profit jsou jednoznačně zabijáky vztahů, v tomto případě přátelství. Posuzování musí být v souladu s respektem a úctou. Je důležité vyjadřovat zájem o člověka, vytvářet prostor pro interakci, jinak to druhý člověk čte jako nezájem. Mnohomluvnost je dalším zabijákem, protože zahlcuje toho druhého, je nutné i dávat prostor. Pomluvy většinou chápeme jako pomlouvání za zády, ale to znamená i to, že nemáme odvahu říct pravdu druhému...

Chceme-li mít v životě přátele, je potřeba nebýt zaměřený jen na efektivitu a výkon. Máme čas mít přátele a být přáteli? Mít mnoho lidí kolem neznamená přátelství, musíme se naučit rozlišovat známé a přátele. Abychom mohli mít přátele, potřebujeme se naučit být přítelem.

Bible říká, že přátelství se světem znamená nepřátelství s Bohem. Ale v minulém díle zaznělo, že Ježíš je přítelem hříšníků a tedy i přítelem naším. Co znamená slovo svět? To je široký pojem, může znamenat planetu Zemi, lidstvo jako takové, ale i naše bezprostřední okolí a životní realita. Ve všech těchto oblastech můžeme žít jako Boží přátelé anebo jako jeho nepřátelé.

Ježíš byl rád s lidmi, rád s nimi povídal, jedl a pil, až nad ním jeho "slušné okolí" zvedalo obočí. Překračoval očekávání těch spořádaných lidí okolo. Ježíš se zkrátka nenechal uzavřít do žádné sociální skupiny. Stýkal se se smetánkou své doby i s těmi, kteří byli totálně na okraji. Pro nás to znamená, že patříme do Ježíšova okruhu zájmu. Lidé kolem něj poznávali svůj hřích a zároveň se cítili přijatí.

Snažíme se být efektivní, pracujeme, komunikujeme, ale máme čas na ten luxus mít přátele a dávat jim svůj čas? Ježíš kdysi řekl, že nás nepovažuje za své služebníky, ale za své přátele a podotýká, že nám odhalil své plány. Nechal nás nahlédnout do svých tužeb, směru, cíle, nic netajil. Dal nám pochopit. Stal se naším přítelem. Není to ale zneužitelné? Je, ale přesto z toho Ježíš neustupuje. Existují ale také karikatury tohoto vztahu: buď spoléháme na toto přátelství a děláme si, co chceme...

Bible o nás mluví jako o správcích, kterým je toho hodně svěřeno a oni se o dané věci, prostředky, ale také lidi mají starat. Svébytnou kapitolou jsou vlastní děti, i ony jsou nám svěřeny na určitý čas. V Bibli je popsáno mnoho manželských párů, které nemohly mít děti a když si ho pak na Bohu vyprosily, dobře rozuměly tomu, že nejsou jejich vlastníky. A tak nemusíme být pod knutou strachu, obav ze selhání, přehnané péče apod.

Princip správcovství má svůj odraz i v manželství, které vyžaduje péči. Manželství je totiž něco jako každodenně obnovovaná smlouva. Druhého si nemůžeme nárokovat, ale musíme se o něj a o nás jako pár nebo celou rodinu starat. To, co dostáváme zpět, je dar. Ale existuje také možnost chovat se v manželství jako rozmazlené děcko – všechno je automatické a nárokové. Smyslem vztahu je tedy oběť a dar.

Správcovství je postoj, kdy s cizím majetkem zacházíme jako s vlastním, a přesto si na něj neděláme nárok. Ježíš o sobě říká, že je dobrý pastýř, vlastní je a stará se. Pastýř nejenom říká, kam je třeba jít, on sám jde vepředu a určuje směr, volá ovce jménem, on zná je a ony znají jeho. Jestliže něco vlastníme, jsme ochotni platit cenu, starat se. Problém je, když neumíme lidem dát vjem spoluvlastnictví, aby i oni měli ten důležitý osobní zájem na tvorbě dané věci nebo projektu. To je sdílené...

Podobenství o hřivnách v kontextu správcovství. Správce neprožívá zátěž majitele, je to spravování cizího majetku a to předpokládá zodpovědnost. Správcovství se projevuje pracovitostí, zodpovědností, iniciativou. Je normální, že přicházejí pochybnosti a těžkosti, ale právě vědomí zodpovědnosti nám má pomáhat to překonávat. Napomáhá rozvoji a růstu. Výsledkem je podle podobenství v evangeliu Matouše radost majitele – tedy oslava. Správcovství není výkřik do tmy, je to často jen malý krok v...

Další setkání s Petrem Húštěm tentokrát nabízí poslední část série věnované přátelství. Trochu nezvyklý vztah mezi tchyní a snachou inspiroval díl věnovaný štědrosti; uslyšíte, jak se tato vlastnost projeví a odrazí v blízkém vztahu.

Důvěra je koření všech vztahů; když lidem kolem sebe nevěříte, prožíváte osamocení a izolovanost. Ale součástí života je také zklamání a pak přichází důležitý okamžik: dá se důvěřovat navzdory špatným zkušenostem? Třetí část série Petra Húště o přátelství v podcastu Klika.