O tom, co a jak bude dělat Írán doma i v zahraničí, rozhoduje v konečném důsledku jediný muž, ajatolláh Alí Chámenejí, a to už třicet pět let. Podle některých indicií se zdá, že právě v těchto dnech to přestalo platit. Podle neověřených zpráv byl vybrán Chámenejího nástupce pro případ jeho smrti nebo vážné choroby, možná byl už dokonce rovnou jmenován. Nikoli náhodou jím má být Modžtaba Chámenejí, syn nejvyššího duchovního vůdce.

Týden trvalo politickým frakcím v Evropském parlamentu, než schválily všech 26 členů budoucí Evropské komise – tedy poté, co už 12. listopadu skončilo jejich intenzivní a dlouhé „grilování“. Místo toho, aby europoslanci vyhodnotili každého navrženého eurokomisaře podle jeho schopností a výkonu při slyšení, pustily se frakce do souboje, který měl se slyšeními jen málo společného.

Po zvolení Donalda Trumpa se neamerický svět ocitl v nedbalkách. S otevřenou pusou zírá na to, co se děje v supervelmoci na východní polokouli. Téměř každá ministerská nominace vzbuzuje údiv.

V půlce května dostali zákonodárci od Ústavního soudu úkol. Týká se změny výpočtu platů soudců a tím i politiků. Měli ho vyřešit do konce letošního roku. Momentálně to vypadá, že ho v daném termínu nestihnou splnit.

Trump testuje limity své moci. Platy politiků aneb Nech automat žít. O budoucnosti by měli rozhodovat mladí politici. V Íránu se něco stalo. Co bude s mostem v Praze pod Vyšehradem? Politické frakce v EP se shodly na schválení všech komisařů?

Spor o osud železničního mostu v Praze pod Vyšehradem řeší odborníci. Na jedné straně jsou experti ze spolku Nebourat, kteří dokazují, že současný dvojkolejný most železniční dopravě postačuje a mohl by převézt 17 vlaků za hodinu v jednom směru. To je expertům ze Správy železnic málo, protože podle nich těch vlaků reálně bude 20.

Hlavním kritériem, kterého se vítěz prezidentského klání ve Spojených státech Donald Trump drží při výběru členů své budoucí administrativy, je zjevně loajalita. Na rozdíl od roku 2016, kdy vyhrál poprvé, není mezi lidmi, které zatím nominoval do vysokých funkcí, téměř nikdo, kdo by mohl korigovat jeho případná chybná rozhodnutí.

O víkendu jsme oslavili 35 let od sametové revoluce, s pocitem, že právě tehdy jsme si nahlas řekli o svobodu a demokracii, a zaslouženě nebo se štěstím ji dostali. Je to samozřejmě pravda, ale ne celá.

Vysoký představitel EU pro zahraniční politiku Josep Borrell nepochodil s návrhem, aby EU zmrazila „politický dialog“ s Izraelem, který je součástí vzájemné asociační dohody. Nepovedlo se mu tak ani na závěr jeho pětileté kariéry v čele evropské diplomacie zasadit aspoň symbolickou ránu izraelské vládě, která podle jeho názoru postupuje pásmu Gazy nepřiměřeně, v rozporu s mezinárodním právem a dopouští se etnického čištění.

Americký prezident Joe Biden nedávno povolil ukrajinské armádě zaútočit raketami dodávanými Spojenými státy do hloubky ruského území. Z ruského ministerstva zahraničí hned přišlo varování: pokud Ukrajina použije na ruském území střely dlouhého doletu dodávané Spojenými státy a jejich spojenci, bude to znamenat radikální změnu konfliktu.

Když před volbami Donald Trump prohlásil, že si vezme svého kamaráda, nejbohatšího člověka na světě Elona Muska de facto do vlády, vyvolalo to zaslouženou pozornost. Komentátoři upozorňovali na střet zájmů, jiní to brali jako vtip, či se doufalo, že Trump volby nevyhraje, takže se to nestane. Jenže už se to děje a celá záležitost nabírá poněkud absurdní podobu.

Platy politiků jsou vděčné populistické téma. V představách lidu jejich horentní výše vyvolává vlny nenávisti – protože politik vlastně nic nedělá, rozhoduje špatně a vyšší ohodnocení si tedy rozhodně nezaslouží (výjimky potvrzují pravidlo). Politici zas nabízejí lidu svou skromnost a vstřícnost, a zmrazují si své platy ihned, jakmile se zhorší ekonomická situace, takže je možné lidu ukázat politickou solidaritu. Platy politiků, to je nekonečná lidová zábava.

Dávky, dálnice, platy. Těžko chtít před volbami jiný rozpočet. Platové poměry a férové naladění lidu. Muskovo psí šetření. Rusko varuje. Co to ale znamená? Borrell nepochodil se sankcí pro Izrael, nejednota postojů evropských zemí však trvá. Proč bychom měli slavit až 24. listopadu.

Není snadné vytvořit dojem, že schválením navrženého státního rozpočtu na rok 2025 se tuzemské veřejné finance propadnou do katastrofy. Poslední šanci vyvolat poprask budou mít opoziční politici a lobbisté nejspíš ve středu při druhém čtení.

Influencer Jan Michálek vyvolal v posledních týdnech poměrně intenzivní debatu o roli tvůrců obsahu pro sociální sítě – navíc bez toho, aby to sám kdy plánoval. Vyrazil totiž do Číny a nezamýšlel se, kdo a proč jej tam zve. Hlavně, že dostal zaplaceno, a pak na svých účtech na TikToku a Instagramu pěl samé ódy na zemi, kde je na běžném pořádku i celkem masivní porušování lidských práv.

Minulý týden uznal Obvodní soud pro Prahu 8 známého psychiatra Jana Cimického vinným ve všech bodech obžaloby. Obžalován byl ze znásilnění a vydírání a odsouzen byl – zatím nepravomocně –, k pěti letům vězení, což je nejvyšší sazba. Také k zákazu činnosti na deset let.

Růst cen za nájemní bydlení v Česku pokračuje. Dlouhodobý problém, který měl chvíli ambici řešit dnes už bývalý ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš, dopadá na čím dál tím víc Čechů a Češek. Zatímco podle dat serveru Sreality vzrostly za poslední tři roky ceny nájmu malých bytů o 28 procent, velkých o 22 procenta, rodinných domů o 14 procent, stejný růst mezd nepřichází. Na bydlení, jednu ze základních jistot, které by člověk měl mít vyřešené, tak dáváme stále víc peněz.

V předvečer letošních oslav Dne boje za svobodu a demokracii spolek Listopad ještě neskončil znovu vznesl požadavek postavit Komunistickou stranu Čech a Moravy mimo zákon. Programem ani stanovami sice nejde proti demokratickému právnímu státu, některá její stanoviska jsou však na pováženou.

Ukrajina dostala povolení k použití zbraní na ruském území. Na názvu komunisté nelpí, do voleb raději vyšlou hnutí Stačilo! Nájmy se šplhají nahoru, vládu už ale bydlení nezajímá. Rozsudek nad psychiatrem Cimickým ukazuje, jak byla česká společnost dlouhodobě nemocná. Bankovní domy zpozorněly: influenceři radí s financemi.

Stalo se něco, na co Ukrajina už dlouho čekala: americký prezident Biden povolil údery americkými dalekonosnými střelami ATACMS do hloubi Ruska. „Je to bezprecedentní krok, který může vést k začátku třetí světové války,“ prohlásil v neděli senátor a místopředseda výboru pro mezinárodní záležitosti horní komory ruského parlamentu Vladimir Džabarov podle agentury TASS. Reakce Moskvy podle něj bude okamžitá.

Na ruskou agresi vůči Ukrajině reagují evropské státy různě. Nepřekvapí, že nejvýrazněji a nejodhodlaněji Balti a Poláci, ti všichni mají s Ruskem přímou hranici. A mají s ním, ať už s carským nebo potom s bolševickým Ruskem, i své nejhorší zkušenosti.

Slovenský premiér Robert Fico má za sebou návštěvu v Číně. A chce šanci, kterou od této ekonomické velmoci dostal, využít naplno. Na posledním zasedání svého kabinetu rozdal ministrům 20 úkolů, které z jednání jeho početné delegace vyplynuly. Peking si dal na Ficově přijetí záležet a vzhledem k poměru pětimilionového Slovenska a 1,5 miliardové Číny, to bylo přijetí skutku nebývalé.

Má znovuzvolený americký prezident Donald Trump v kapse Kongres? To je otázka, kterou si klade po prezidentských volbách kdekdo. Trump se do Bílého domu vrací, ale je na místě se ptát v jaké formě. Převálcuje Washington, jak sliboval minule, nebo jeho politiku republikánský moloch opět trochu přetvoří k obrazu svému?

Máslo do každé rodiny, sliboval v šest let starém satirickém snímku prezident Blaník, kandidát na onu funkci. Reagoval tak na máslovou krizi z podzimu roku 2017, která se ve stejném předvánočním období vrátila v roce 2018, poté v roce 2022, a teď jsme opět ve víru zuřící války o máslo.