Něco končí, něco nového začíná. Máme tu poslední díl cyklu původních autorských rozhlasových her Romany Bohunské. Přesně před čtyřmi lety, v dubnu 2017, jsme se začali setkávat na pravidelných vlnách Českého rozhlasu s neodolatelnými příběhy z hlavy této výjimečné scenáristky a režisérky, která se neváhá nechat inspirovat vlastním životem a do libret vtěluje životní zkušenosti za použití mnoha autobiografických prvků. A v závěrečné hře došla Romana touto cestou zatím nejdál. Radio Ivo

Agismus. Velké a zároveň lehce opomíjené téma současnosti. Diskriminace kvůli věku se může týkat každého z nás. A tudíž nepřekvapí, že si Romana Bohunská za své nové hrdiny zvolila tři důchodce (60+) a jednoho třicátníka.

Romana Bohunská se vrhá do experimentů. A to jak uměleckých, tak osobních. A že se jí jedno s druhým většinou zaručeně prolíná, nemusíme našim posluchačům dvakrát zdůrazňovat. Nemusíme.

Téma úlohy a užitečnosti člověka ve společnosti je staré jako všechna témata. Je to prazáklad, podstata, kámen úrazu mudrců. A když se spojí se sexualitou, máme tu věčné kombo. A na něm si „kytaristka“ Romana Bohunská snaží opět naladit ten nejlepší zvuk. Trsátkem je jí opět milostný trojúhelník.

Tak nejen KRNAP, ale znovu i Sudety! Romana Bohunská se vrací k oblíbeným tématům a vytváří z nich zajímavý mix, který je navíc obohacený již dostatečně mixovanými vzpomínkami jejího prarodiče. V minulé větě jsme záměrně uvedli dědečkův titul v genderově neutrální podobě, nicméně každý si jistě domyslí, že ten, kdo za druhé světové války řídil český vojenský letoun, nebyla žena. Zájem o problematiku rovnosti menšin ovšem autorka rozvíjí ve své nové hře opět s velkým apetitem!

Podnikatelské drama je oblíbený subžánr Romany Bohunské. Ráda jej navíc halí do hávu melodramatu s, jemně řečeno, „zvláštními prvky“. A dalším oblíbeným kořením jsou jí společensko-politická tabu a stereotypy. Nikoli však jejich bourání, ale pouze „kořenění“ textu. Dnes poprvé dáváme kompletní prostor průvodního slova samotné autorce, aby vám osvětlila své pohnutky, které ji vedly k vytvoření (nejen) této nové hry, natočené v brněnském Kabinetu Múz. Tímto jí předáváme slovo:

Šumava je překrásné místo jak pro klidnou dovolenou, tak pro osobní drama. Odvěký spor Národního parku Šumava s Krkonošským národním parkem se rozhodla Romana Bohunská metaforicky zvěčnit ve své nové hře. A přidala k tomu mnoho dalších společenských elementů. Vznikla výbušná směs, jejíž rozbuškou je bezmála nevinný požadavek na obnovu zábavných funkcí jednoho firemního softwaru.

Jak jsme naznačili minule, hrdinky příběhů Romany Bohunské začínají vystrkovat své emancipační růžky. Ovšem způsob, jakým to činí ta dnešní, hraničí až se sexuálním obtěžováním. A jak název napovídá, půjde především o emoční klid.

Regionální politika se od té globální liší v mnoha ohledech. Jedním ze základních rysů maloměstského života je fakt, že těžko utajíte něčí totožnost, původ a obecněji lidské vazby. Jednoduše jej minimálně jednou za měsíc potkáte cestou z nákupu.

Romana Bohunská reaguje na současnou situaci po svém – vyhýbá se jí oklikou přes volné zpracování klasické literární předlohy. Tentokrát na to jde přes verneovku! Dva roky prázdnin jako koronavirová metafora? Nebo prostě jen metafora?

Zlo se blíží. A zdvojnásobuje. Ústředními antagonisty nové hry Romany Bohunské jsou… manželé Vesečtí! Tentokrát na sebe ovšem neberou podobu podnikatelského bezohledně pravicového nebezpečí, ale poprvé v Romanině tvorbě jsou alternativními aktivisty, v tomto případě samozvanými extrémními ochránci přírody (před lidmi).  A i ti mohou mít, jako my všichni, své skryté temné stránky.

Kaučink a sport byly vždy spojené nádoby. Koneckonců samo slovo používané k označení osoby, která vám má pomoct se seberozvíjením, má původ právě ve sportovní terminologii. Dříve bychom tomu říkali „trenér“. V současnosti si tento původní výraz ovšem přisvojila a tak trochu okolnímu světu „ukradla“ BDSM komunita. O tom ví samozřejmě Romana Bohunská své. Zanořme se proto hlouběji do sebepoznání jedné z jejích nových ženských postav.

Jako úspěšného vedoucího firmy si většinou představíme mladého muže či muže v „nejlepších letech“. Nová hra Romany Bohunské se naopak zabývá „méně dobrými lety“ svých mužských hrdinů. Jak s nimi zamává mladá žena?

Silvestrovské vydání Radia Ivo bylo, přirozeně jako každý mediální zábavný pořad, natočeno už v předstihu, a to 30. září v Kasárnách Karlín v rámci Podcast Session Radia Wave. No a co? Myslíte, že odvázat se má člověk jen jednou za rok?

Požadavek vedení Českého rozhlasu ohledně osvěžení hereckého souboru Radia Ivo slavnějšími herci je neúprosný. Tentokrát jej ovšem neakceptoval Marian Moštík a protestně se nezúčastnil natáčení nové hry s hostem Robertem Miklušem. Hrozí mu za to pracovněprávní postih z důvodu nedodržení dlouhodobé smlouvy.

Juraj Jakubisko kdysi řekl: „Dejte mi ‚švédskou trojku‘ a já vám udělám film o čemkoli!“ Tohoto odkazu se Romana Bohunská drží vlastně v celé své tvorbě. Minimálně devadesát procent scénářů jejích her zavede ve výsledku tři postavy do společné milostné situace. Tentokrát se to ovšem stalo hned na začátku!

Opravdu se to stalo: díky nařízení vedení Českého rozhlasu, které trvalo na posílení souboru Rádia Ivo o minimálně jednu slavnou osobnost, tu máme premiéru nové hry pro čtveřici postav. A tím čtvrtým účinkujícím je bývalý populární dětský herec Michal Suchánek!

Český rozhlas stálé splácí jeden ze svých dluhů vůči Romaně Bohunské a uvádí další dosud nezveřejněnou hru, tentokrát z listopadu 2018! Posluchači se ptají, zda je všechno v pořádku, zda celý tým Radia Ivo žije či zda se jedná pouze o zaplácnutí času dovolených. Máme totiž ověřené informace, že minimálně Petr Marek se touto dobou pohybuje (a občas nepohybuje) v Chorvatsku.

Český rozhlas splácí jeden ze svých dluhů vůči Romaně Bohunské a uvádí dosud nezveřejněnou hru z října 2018. A jak už název napovídá, autorka příběhu se tentokrát nespokojila s pouze jednou ženskou postavou, ale máme tu hned ženy čtyři! Nejde tu ovšem o klasický paradox čtyř mušketýrů, celé je to jednodušší: ústřední hrdinka Kristýna není ani jednou z titulních sester!

Když se složitá bytová situace zkombinuje s ještě složitější situací citovou, máme zaděláno na novou Bohunskou! A nebyla by to Romana (ale asi někdo úplně jiný), aby do toho nezapletla ještě špetku incestu. Alespoň mentálního. Tak totiž bývají v současné psychologii charakterizovány nezdravě závislé vztahy sourozenců. A navíc se k silnému problému s bydlením přidává i další problém s „pobytem“ ve filozofickém smyslu, tentokrát ve vlastním těle.

„Miss Nový Bor“ je tradiční akce, na niž novoborská rodačka Romana Bohunská v úvodu své připravované autobiografické knihy ráda vzpomíná. Nejenže se při této příležitosti seznámila s většinou svých partnerů, ale mnoholeté zasedání v porotě soutěže ji, podle jejích vlastních slov, naučilo „čuchu na lidi“. Ovšem teprve nyní se odhodlala ve své tvorbě přímo použít reálnou situaci, kterou má právě s tímto nesmazatelně spojenou.

Tak nevíme: buď se Romana Bohunská rozhodla prozkoumat další zákoutí adaptace klasického díla, nebo má krizi. V lepším případě obojí. Oidipovské téma totiž řeší v rámci svého dalšího příběhu o nadstandardních sourozencích. Incestní motivy byly i v předchozích Romaniných libretech silným spodním proudem vztahových peripetií.

Romana Bohunská překročila svůj stín: máme tu první ADAPTACI cizího díla! Hlavní inspirací pro námět nové hry byla Romaně návštěva opery Bohuslava Martinů Řecké pašije (jemný humorný odkaz nechala i v názvu svého zpracování), která už sama je adaptací literárního díla Nikose Kazantzakise „Kristus znovu ukřižovaný“.

Dnes se vedení Českého rozhlasu zdál následující sen.