O samotě se potápí do hlubin, vydává se na Antarktidu, Špicberky nebo na okraj našeho civilizačního zájmu, na Papuu-Novou Guineu. „Díky mým zkušenostem vím, že to zklidnění mysli, vcítění se do přírody – být s ní, být její součástí – trvá většinou dva, tři dny. Pak začíná nádhera,“ říká potápěč a polárník Václav Pištora. Co mu z cest zbývá, když se vrací? A co naopak zanechal po své návštěvě Papuáncům?