„V každé domácnosti mladé ženy byl stroj. Protože jsme – myslím, že to můžu zobecnit – šily hlavně na své děti, a když zbyl čas, tak taky na sebe,“ vypráví spisovatelka Michaela Zindelová, jejíž nová kniha Takoví jsme byli mapuje proměny oblékání, kultury a životního stylu v komunistickém Československu. Čím byla unikátní 60. léta? Co to byl ÚBOK? A jak se autorka dostala k archivním materiálům? Poslechněte si rozhovor.

V Česku je podle dostupných údajů ohroženo násilím přibližně 14 procent dětí. Na tento fenomén má v Česku upozornit akce Bubnovačka, kterou pořádá v rámci Týdne za dětství bez násilí Centrum LOCIKA. „Vysoká tolerance k násilí v českých rodinách je důvodem, proč máme přeplněné ambulance dětských psychologů a psychiatrů,“ míní jeho ředitelka Petra Wünschová.

Studentka Magdaléna Studená se často o svobodě baví mezi studenty. „Pro mě je svoboda možnost volby, nemusím si vybírat mezi tím, jestli nezklamu svůj názor a bezpečím rodiny.“ Pro nevidomou klavíristku Ráchel Skleničkovou zase byla důležitý zahraniční pobyt ve Finsku. „Mladým lidem vřele doporučuji někam vyjet třeba i na dva měsíce.“ A herečka Anna Fialová popsala pocity po zazpívání Modlitby pro Martu na Národní třídě.

Herečka Bára Hrzánová na počest 17. listopadu koncert kapely Condurango. V ten samý den v roce 1989 hrála na Nové scéně Národního divadla v představení Celestina. „O pauze do šaten a divadelního klubu začali chodit první zranění, po představení už chodili i kolegové z jiných divadel a revoluce pozvolna začínala,“ vzpomíná. Podle ředitele Centra Paraple Davida Lukeše ale i po 30 letech je stále spousta bariér a lidé si pod svobodou slova lidé vysvětlují něco jiného než je.

V roce 1989 bylo Zdeňkovi Svěrákovi padesát tři let. Jaké byly první dny a měsíce z nesvobody ve svobodě? „Popravdě jsem si myslel, že v nesvobodě budu pořád. A když to přišlo, bylo to krásný. 53 let žít v domnění, že nikdy nebudu moct říkat veřejně, co si myslím, a najednou to jde, tak to byl nádherný pocit,“ vzpomíná herec Divadla Járy Cimrmana. Jak se daří Centru Paraple?

Na Národní třídě se bude večer promítat na velkoformátovou instalaci film Eser Valtrové nazvaný Svoboda nás spojuje. Ve filmu jsou vidět různé generace, které přemýšlí o těchto hodnotách. „Svoboda je i to, že řeholné řády fungují svobodně. Věřím tomu, že instalace, kterou jsme se sestrami vytvořili, je také o svobodě.“ A jak vnímá svobodu sestra Magdalena z řádu sv. Voršily? „Vidět svobodu v tom, že tady jsem pro ostatní, svoboda jako služba.“

Disident a signatář Charty 77 Pavel Záleský nevzpomíná na dobu za totalitního režimu rád – výslechy byly kruté, lidé se báli se s ním setkávat. Přesto ubezpečuje, že kdyby nastalo ohrožení svobody, vrátil by se do disidentských let. „Dokonce jsem slíbil, že začnu opět rozmnožovat samizdat,“ usmívá se. Šéfka Post Bellum Slovensko Sandra Polovková převrat ještě nepamatuje, příběhy si ale jako mnozí další připomíná díky Pamětem národa.

Na JAMU vystudoval obor umělecký management, ani během studia ale neopustil svou vášeň pro zpěv. V šestadvaceti letech našel v Itálii učitele, který představoval zlom v jeho kariéře. Dnes je nazýván enfant terrible české opery a vydává první sólové album. „Nikdy jsem se necítil dostatečně dobrý na to, abych ho vydal a nestyděl se za něj. Odvahu jsem našel až teď,“ říká tenorista Pavel Černoch.

V minulosti vicemistr v naturální kulturistice, také ale dlouholetý uživatel heroinu, bezdomovec a vězeň. Co výtvarníka a ilustrátora Jana Šádka vrátilo zpátky do života? Jak se naučil sebedisciplíně? A kdy si začal vážit sám sebe?

Po knížkách jako Indiánský běh, Rok kohouta nebo Bhútán, má láska, přišla v létě spisovatelka Tereza Boučková s novým titulem Dům v Matoušově ulici, kterým se bez nadsázky prohnaly dějiny. Obyvatele smíchovského činžáku poznamenal fašismus, okupace, stalinismus i normalizace. Jak se Tereze Boučkové o hrůzách minulosti psalo? Kde hledala informace? A proč se rozhodla do příběhu prolnout i současnost?

Tři princezny, O malých věcech, Metanol, Ten, kdo tě miloval… To jsou filmové a televizní snímky, kde stál Pavel Berkovič za kamerou. Pak také stanul v čele Asociace českých kameramanů a je porotce Pražského filmového kufru. „Děti těmi filmy chtějí vyjadřovat věci, které jsou pro ně náročné. A společnost by se tomu měla věnovat, měla by vidět, jak děti přemýšlí a uvažují,“ vysvětluje kameraman.

Možná někomu někde doma leží hodinky po dědečkovi nebo pradědečkovi. Jak ale zjistit, jestli to náhodou není starožitný skvost? „V první řadě rozhoduje, jak jsou hodinky zachovalé, pak firma, která to vyrábí, a jak jsou komplikované, co mají za funkce navíc,“ vysvětluje hodinář Václav Matouš, který se sebou do studia Radiožurnálu přinesl na ukázku starožitné kapesní a cestovní hodinky a budíky.

Chirurg a autor reportážních knih z humanitárních misí s Lékaři bez hranic Tomáš Šebek tentokrát odkrývá svoje já v osobně pojaté knize Objektivní nález. „Poselstvím knížky je mimo jiné neopakovat stále dokola stejné chyby,“ vysvětluje v rozhovoru s moderátorem Vladimírem Krocem. Proč kniha nese podtitul Moje nejtěžší mise? A co všechno chtěl autor čtenářům v knize sdělit?

Zkratka aplikace EPU spojuje ekologii, přírodu a udržitelnost. Daným principům má přispět naváděním návštěvníků po přetížených turistických trasách, či spíš mimo ně. „My prostřednictvím aplikace pouze doporučujeme. Je tam nástroj, který říká, kde je v určité době vyšší obsazenost – vybírejte si místo podle toho, kdy tam nebude tolik návštěvníků,“ nastiňuje její autor Ladislav Cirhan. Jak aplikace turisty na cestě provází? Budeme na kapacitní omezení cestování narážet častěji?

Vladimír Mišík se na svém novém albu Vteřiny, měsíce a roky potkává se synem Adamem. „Adam zpívá jinou hudbu, má jiný styl přednesu, jako je to jiný člověk, ale ta barva hlasu je úplně stejná. Tak jsem si říkal, že to musíme využít,“ popisuje producent Petr Ostrouchov kouzlo, které zafungovalo už na předchozích deskách. Jak se skládá hudba pro stárnoucího rockera? „Hraní postaru umožňuje, aby ti hráči jednotlivě na sebe reagovali, ovlivňovali se,“ vysvětluje.

„Po práci, před prací jsem běhala kopce, a nakonec jsem vyběhla 54 tisíc výškových metrů a vybrala 170 tisíc pro děti, které jsem si vybrala, že budu podporovat,“ popisuje vznik nadačního fondu Nezávodím-pomáhám amatérská běžkyně Linda Tekeliová. Jak se dostala na ultramaraton ve švýcarských Alpách? Jak v horách řešila spánek a občerstvení? A kolika dětem už její nadace pomohla? Poslechněte si rozhovor!

„Podle mezinárodních dat v České republice 80 procent populace fandí nějakému sportu, a z těch 80 procent populace 70 procent fanoušků deklaruje, že chce, aby se pro udržitelnost ve sportu dělalo víc, než se dělalo doteď,“ říká ředitelka Nadace Tipsport Lucia Štefánková. Právě s eliminací ekologické zátěže sportovních akcí má pomoct projekt Sport bez odpadu.

Šiška neboli luskoun je jednou z hlavních hvězd pražské zoo poslední doby. A ředitel zoo Miroslav Bobek o ní píše také ve své nové knížce Snídaně s Její Excelencí. Právě Šišku přijel vyfotit i renomovaný fotograf National Geographic. „Jako jediná zoo v Evropě jsme odchovali mládě,“ říká Miroslav Bobek. Jak vzpomíná na 30 let starý projekt Africká odysea?

Tvoří ze dřeva, ke kterému ale našla cestu až po škole. Tereza Talichová vytváří dřevěné figurky, se kterými se prezentovala nejen na letošním Designbloku. Proč se se dřevem potkala až později? Na jaký design její tvorba navazuje? A povídá si někdy se svými postavičkami?

O svém dědečkovi Ottovi Wichterlem říká, že byl nejen vynálezcem kontaktních čoček nebo silonu, ale svým způsobem také podnikatelem. Martin Wichterle se věnuje především byznysu a rovněž své milované geologii. Jak na svého dědečka vzpomíná? A má recept na to, jak u designu udržet talentované lidi v Česku?

Majitelé lesů musí znát nejméně 500 různých květin. Proč je to důležité? Jak poznat, jestli je les zdravý? A jaké kytky rostou v Praze? „Praha má úžasnou biodiverzitu, úžasnou přírodu. V Praze máte super suché stepní louky a máte tam mokřadní louky,“ vysvětluje doktor Petr Karlík z České zemědělské univerzity v Praze, z Katedry ekologie lesa Fakulty lesnické a dřevařské.

Manželé Bára a Zdeněk Rýznerovi začali od druhé poloviny 90. let sbírat umělecká díla. Dnes provozují v Humpolci zónu pro umění 8smičku, kam přijíždí lidé z celého Česka. „Neustále čím dál víc návštěvníků si hledá cestu k nám do 8smičky,“ raduje se Zdeněk Rýzner v pořadu Host Radiožurnálu. Nyní například vystavují díla Jana Zrzavého. „Ta jeho jemnost v obrazech se mi moc líbí,“ doplňuje Bára Rýznerová.

Zlata Biedermannová, bývalá moderátorka, dnes PR specialistka, s manželem pár měsíců v roce tráví v Indonésii. A pět dní před cestou se jí jednou spustila panická ataka. „Prvních 14 dní byly na Bali náročné, musím říct, že můj muž mi pomohl, vždycky při mně stál, prostě jsme to zvládli,“ popisuje. Jak se jí daří prát se s úzkostmi a panickou atakou. A jak člověka promněnuje práce s nadacemi?

Vlastní pochybení odmítají připustit hlavní postavy hned dvou titulů Milana Tesaře, které vyšly v posledním roce. Zatímco v seriálu Nevinné lži natáčí novinář v podání Ondřeje Vetchého zahraniční reportáže z vinohradského bytu, kniha Lhář a kráva je o spolupráci s StB. „Ten Vetchý by taky mohl říct: hele, já jsem to podělal, já jsem opustil stanoviště na Blízkém východě, nejsem tam. Ale přiznat to není sranda,“ míní novinář a spisovatel. Co jej přimělo dané téma zpracovávat?