„Mít doma mimino, to je v pohodě. Počkej si na období vzdoru, to je teprve peklo,“ strašili mě. Ze všech stran. Tak jsem si na to dávala pozor a vyhlížela, kdy to udeří. Synovi byly minulý měsíc dva roky. Tohle je zatím výsledek mého pozorování…  

Místo marného hecování „dělej, polez, neboj, skoč“ zkuste 3 krůčky, které dítě podpoří   „Neboj, to zvládneš, jsi velká holka, tak šup, jsi přece chlapák, nebuď poseroutka.“ Podobně se rodiče většinou snaží děti povzbudit, když si do něčeho netroufají. Třeba na klouzačku, do vody, na lyže, nebo si samy koupit zmrzku. Tak rádi bychom, aby se odvážily. A přitom je nechtíc srážíme. Poslechněte si čím.

Taky vám děti občas kazí plány a komplikují situaci? Zaseknou se, když se to nejmíň hodí. Nechtějí třeba na výletě jít dál. Odmítají sebou hodit, když spěcháte. Řeší brouky u cesty, když za 5 minut zavírá školka. Znáte to? A taky z toho někdy už rostete? Tak tohle audio je pro vás :)

Citlivost k druhým, laskavost, soucítění, umí to vůbec naše děti? Poslechněte si 3 příběhy dětské vlídnosti, leccos vám k tomu napoví. Možná vás ale přitom napadne úplně jiná otázka: A co my dospělí? Předáváme jim tyhle hodnoty?

Náročné dítě. V naštvání se mu říká spratek, sígr, hajzlík. Jestli takové máte doma nebo ve třídě a někdy už nevíte kudy kam, příběh Ondry, nadaného kluka s ADHD, vás navede. Jeho paní učitelce pomohly 4 věci, aby to s Ondrou zvládla. Tady je najdete. Ale na začátku bylo srdce. To, které bije i ve vás a touží rozumět.

Jestli jste s prckem zrovna v náročné fázi, kdy za ním neustále běháte, hlídáte a trnete, kam zase vleze nebo co na sebe shodí, možná máte pocit, že „To dítě je snad sebevrah!“ Ale co když není? :) Co kdyby šlo s všetečným batoletem docela dobře vyjít? Sledujte odvážný experiment maminky s 16měsíčňákem. 

Toužíte být trpělivá, milující maminka, snažíte se, jak nejvíc umíte. Ale někdy to nejde. Někdy to nedokážete, celý den mazlit, vysvětlovat, chápat. Vstát 5x za noc a hladit, tulit, utěšovat. Místo toho jste nervní, dítě vás vytáčí, jste na něj protivná. Co? Děje se vám to? Tak tady je první pomoc. Pro všechny nervní mámy (nebo i táty), co ztrácí trpělivost a jsou ze sebe zoufalé.  

Taky pořád dětem organizujete nějaký program, vymýšlíte zábavu, vozíte je na kroužky a všemožné dětské akce… a pak vás ta věta stejně dostane? „Mamí, tatí, já se nudím!“ Co teď? Máme tip, poslechněte si :) 99 nápadů, jak zabavit děti doma, ale nečekejte. Koukneme na dětskou nudu z úplně jiného pohledu. Mamííí, šťávu! je nepravidelný podcast Nevýchovy o tom, jak dát rodičovství novou šťávu. Tentokrát na téma: Jak zabavit svoje dítě aneb Já se nudím!  

Tenhle příběh možná taky znáte: „Mami, já nemůžu,“ pípne Majda (3) u schodů. A nahoru to mají tři patra. Už zase, zase si vymejšlí. „Ale jo, Májinko, pojď, to dáme,“ zkusí ji mamka po dobrém vyhecovat. A pak vyzkouší ještě sedm dalších způsobů, jak ji nahoru dostat. Nakonec ji vleče jak tašku s nákupem a pění. Jak teda na ni, když jí nechcete dát rovnou jednu přes p*del?

Pár běžných situací ze života s námi dětmi. Asi je znáte, mamko, taťko. Ale znáte je i z druhé strany? Víte, šmírujeme vás. Na ulici, na pískovišti, cestou… My děti vás prostě máme pořád na očích. A snažíme se chovat správně. Úplně jako vy. Dívejte. A jestli chcete naše chování změnit, začněte tady.

Tenhle článek je malá exkurze do světa našich dětí. Do míst, kam se nám rodičům většinou moc nechce :) A tak vás možná trochu překvapí. Nebo vás začne štvát a budete mít nutkání ho zavřít. Ale zkuste prosím vydržet do konce. Můžete si z něj odnést nezapomenutelný prožitek, který vám ve vztahu s dětmi pomůže. 

Chcete dítě před smutkem ochránit? Radši mu řeknete, že Píďa spinká, když vám umře křeček? Nebo mu zatajíte, že jste rozdrbaného plyšáka hodili do koše, a když si na něj vzpomene, řeknete, že už ho asi nemáte, nebo si vymyslíte nějakou báchorku o tom, že šel do světa? A co když je milosrdná lež nechrání, ale připravuje o důležitou schopnost do života?

„A dost, jsem řekla!“ Dáte dítěti jasnou hranici, ale platí to na něj asi tak minutu? Nebo dokonce vůbec? Tak neztrácejte dál čas autoritativními hláškami (které rodičovskou autoritu spíš podrývají) a místo nich otočte pozornost dovnitř.  Mamííí, šťávu! je nepravidelný podcast Nevýchovy o tom, jak dát rodičovství novou šťávu. Tentokrát na téma: Jak dětem nastavit hranice, které budou respektovat?

Mluvíte, vysvětlujete, opakujete do zblbnutí, a dítě nic? Sedí si na uších, nebo co? Tak zapněte uši vy a poslouchejte, kde může být trabl :) Mamííí, šťávu! je nepravidelný podcast Nevýchovy o tom, jak dát rodičovství novou šťávu. Tentokrát na téma: Proč nás děti neposlouchají?

„Pojď už, jdeme domů!“ Řev. Nedostanete ho ze hřiště? „Broučku, pojď, už musíme jít.“ (Prosím, ať to aspoň jednou jde bez řevu.) Dítě si dál patlá bábovičku z bláta. Zářivě se na vás usměje. Hele, jak mi to jde! „Zlato, pojď, doma nás čeká oběd a pak se na chvilku vyspinkáš.“ Berete mu lopatičku. Nechce ji pustit a začíná natahovat. To se fakt nedá nikdy odejít v klidu?

Nebudu jako moje máma. Věta, kterou jsme si každý řekli snad tisíckrát. Když nás štvalo, že nás honí do úklidu. Když se zlobila, co jsme to zase vyvedli a že jsme si neumyli ruce. Nebo když nám nechtěla dovolit noční pařbu s kamarádkou. Pamatujete si na to? A pak se nám narodí děti a nestačíme se divit…

Protestuje, zdrhá, naháníte ho? „Někam se vypravit, to je u nás vždycky na dlouho. Minule jsme odcházeli tak, že jsem byla naštvaná a křičela jsem, a Kubík taky. A co teprve ten stres, když potřebujeme být včas u doktorky…“ Máte podobnou zkušenost? Tyhle 2 tipy vám můžou pomoct ke klidnějším (i rychlejším :) odchodům.

Ach jo, ta Petra se má, Máťa je takovej pohodovej, a já s Fílou mám věčně problémy. Ach jo, ségry Kubík šel do školky bez problémů, a naše Zuza každý ráno brečí. Naše Ája ještě nesedí a Jitky Ema už dávno. Jako já vim, že to nejde brát podle tabulek, ale… ach jo.  Taky se občas trápíte, že vaše dítě v něčem není jako ty druhé? Který rodič ne, že. Ale víte, jak tohle srovnávání působí na děti?

Nevzali jsme pubertu našich dětí za ten nejlepší konec. Někdy mám pocit, že ji vnímáme jako novou sousedku s pěti dětmi. Nikomu ještě nic špatného neudělala, ale už předem za všechno může. Nikdo ji tu nemá rád, jednoduše se od ní očekávají potíže.  Vybrala jsem pro vás 5 tipů, jak na to, aby s vámi vaše náctileté dítě nepřestalo mluvit a vztah s ním se neodehrával na bitevním poli. Chcete je?

„Zkazilas mi celej život, chápeš to? Nenávidím tě. Je mi úplně jedno, co si myslíš o tý blbý škole. Tebe taky nezajímá, co si o ní myslím já. Vůbec mě neposloucháš. Nikdo mě neposlouchá. A je ti úplně jedno, co prožívám. Hlavně abych měla hotový ty debilní úkoly. Dyť ty vůbec nevíš, kdo já jsem, mami, chápeš? Chápeš mě vůbec??“ Co může rodič říct nebo udělat v takovou chvíli?

„Kartáček mě nezajímá, mami!“ Znáte to. Ocucá pastu, zkusí kartáčkem vyčistit záchodové prkýnko a pak ho zahodí pod vanu. A má jasno. Zubní hygiena? To není nic pro něj. „O zuby je potřeba pečovat od prvního dne,“ upozorňují příručky. No jo, ale jak, když ho to nebaví? Taky vás to trápí? Zkuste 3 tipy z mámovské praxe

Chrníš jako andílek, konečně. Musím ještě sklidit po večeři, roztřídit prádlo a přemáchnout ty politý punčocháče. A dneska nějak nevím, kde začít. Aspoň posbírám ty počmáraný papíry, co se tu všude válí. Chtělas před spaním ještě nakreslit mašinku. A mně už se vůbec nechtělo… Taky se vám už nechce? Tak si nenechte utéct těchhle 5 minut pro sebe a poslechněte si článek…

Všechno si vynucujou, otravujou, nevyhoví, a ještě ke všemu jsou drzé – kde se to v těch dětech bere? A jak je naučit obyčejné lidské slušnosti? Aby ji měly prostě v krvi a nikdo je nemusel o všechno prosit stokrát a dloubat je do zad, když mají pozdravit sousedku. Nejlíp vlastním příkladem, řeknete si. Ale co když to nefunguje?

Jde to. Poslechněte si 4 kroky k tomu, aby si děti nevydupávaly sladké a rodiče si mohli oddychnout 👉 Máte doma chronického mlsala, co by nejradši obědval čokoládu a večeřel gumové medvídky? Pak to možná taky znáte. Z nakupování se s příchodem k pokladně rázem stává přetahovaná o každý bonbon: „Mámííí, jen jedny kyselý žížalkyyy!“ A vy jen tiše vraštíte čelo a jste z toho už trochu na prášky...