Respektovaný český filmový režisér Karel Kachyňa začal natáčet v 50. letech a jeho uměleckým vrcholem byly na konci 60. let filmy Ucho, Kočár do Vídně nebo Noc nevěsty. Jak je možné, že tento signatář dokumentu Dva tisíce slov mohl točit i v 70. a 80. letech? Otázka pro Martinu Sedlákovou a pořad Portréty.

„Sám jsem si vybral svůj osud,“ řekl v létě 2013 ruský bloger Alexej Navalnyj. Jaký byl jeho vztah ke zbytku ruské opozice? Proč se vůbec vracel do Ruska? A má smysl o něm hovořit jako o mučedníkovi? Nad tím se v pořadu Portréty zamyslí komentátor Libor Dvořák.

Mohl se zařadit do mainstreamu českého filmu po roce 1948. Natočit pár ideologických slátanin, pak se za ně třeba kát a dopracovat se k úspěšné rehabilitaci dalšími filmovými počiny v uvolněnějších 60. letech. A při pragmatickém odhadu situace po roce 1968 mohl točit jistě i za normalizace.

Ani smrt Stalina a Gottwalda nezabránila, aby vedení československých komunistů dál posílalo na smrt ve vykonstruovaných procesech své spolupracovníky. Byl to i případ Osvalda Závodského. Proč musel zemřít? Otázka pro historika Zdeňka Doskočila a pořad Portréty.

Jeden bonmot říká, že 15. dubna 1912 postihly svět dvě katastrofy: ztroskotal Titanic a narodil se Kim Ir-sen. Smutné je, že zatímco osudy stovek utonutých po havárii Titanicu jsou pro nás tragédií, milióny mrtvých po desetiletích Kimovy diktatury jsou jen položkou ve statistice obětí komunistické totality.

Pomoc, kterou aktérům atentátu na Reinharda Heydricha poskytl farář Vladimír Petřek, je příkladem tichého, neokázalého hrdinství. Muže, na kterého bychom neměli zapomínat, připomene v pořadu Portréty archivář Vojtěch Šustek.

Po celou první československou republiku patřil Vlastimil Klíma ke kritikům Edvarda Beneše a v září 1938 prezidenta žádal, aby vydal pokyn k vojenské obraně státu. Český nacionalista v tom nejlepším smyslu slova: nepohodlný pro gestapo, nepohodlný pro komunistickou Státní bezpečnost.

Syn malíře Joži Uprky Jan Uprka se zapletl s fašisty a v březnu 1939 žádal připojení moravského Slovácka ke Slovensku. Několikaletou epizodu vypjatého národovectví, maskovaného „slováckým svérázem“, připomene v Portrétech historik Zdeněk Homola.

Konfident gestapa Jaroslav Nachtmann byl po válce odsouzen za smrt dvou set odbojářů. Přesto s ním spolupracovaly KGB i Státní bezpečnost. Málo známý příběh představí v Portrétech historik Jindřich Marek.

Válečný prezident Emil Hácha – a přednosta jeho kanceláře Jiří Havelka. Jeden jako veřejná tvář nejvyšší české politiky ve složité době, druhý v zákulisí jako prezidentův nejbližší spolupracovník. Zatímco Hácha několik týdnu po konci války umírá, o dvacet let mladší Havelka bude žít s cejchem „zrádce“, i když jej soud všech obvinění zprostí.

Příběhů lidí, kteří za více nebo méně dramatických okolností prchali z komunisty ovládaného Československa na Západ, jsou tisíce. Jenže fungovalo to i opačně: lidé utíkali ze svobodného světa do Československa. Nebyly jich tisíce, o to zajímavější jsou jejich příběhy. Patřili k nim i manželé Herbert a Jacqueline Wardovi. Trochu jiný pohled na studenou válku nabídne v tom následujícím pořadu hudební dramaturg Českého rozhlasu Petr Vidomus.

Ještě řadu měsíců po listopadu 1989 budila obavy demokraticky naladěné veřejnosti otázka Státní bezpečnosti, jejích pracovníků a spolupracovníků. Rok 1990 je spojený nejen s likvidací této silové složky, ale také s první velkou kauzou odhalení utajeného spolupracovníka Státní bezpečnosti. Tím, kdo ji zrušil, byl ministr Richard Sacher, tím, kdo byl odhalený, byl šéf lidovců Bartončík.

Mimořádný zájem projevovala československá Státní bezpečnost před rokem 1989 o informace o smýšlení umělců. Řadu z nich proto získala jako své tajné spolupracovníky. O jiných pak dlouhá léta sbírala informace.

Před třiceti lety zemřel spisovatel Jiří Mucha, syn slavného českého malíře Alfonse Muchy. Kontroverzní osobnost Jiřího Muchy, který byl řadu let spolupracovníkem Státní bezpečnosti, politickým vězněm a později sledovanou osobou, připomene v Portrétech historička Doubravka Olšáková.

Že dějiny nejsou černobílým soubojem dobra a zla, ale nekonečnou paletou šedých odstínů dobrých i špatných událostí a osobností, to dokazuje příběh Vladimíra Pekelského. Podle historiků jde o jednu z nejrozpornějších postav českého exilu.

Básník, prozaik a publicista, především ale pilný spolupracovník Státní bezpečnosti a udavač, který svou aktivitou překonával i představy jeho řídících důstojníků. Takový byl Tomáš Řezáč, syn spisovatele Václava Řezáče.

Před sto lety, 21. února 1924, se narodil pozdější dlouholetý prezident Zimbabwe Robert Mugabe. Státu na jihu Afriky vládl „železnou rukou“ dlouhých 37 let. Jeho cestu k moci i způsob, jakým Zimbabwe ovládal, připomene v pořadu Portréty historik Jan Adamec.

Pravý hrdina studené války, odvážný a odhodlaný muž, který se snažil zabránit, aby se ze studené války stala válka horká. Tak hodnotí Američané Ryszarda Kuklińského, bývalého plukovníka polské armády.

Očekávaly se od něj velké změny po dlouholeté stagnaci, ve skutečnosti prakticky nic nestihl. Jmenoval se Jurij Vladimirovič Andropov. Bývalý šéf obávané tajné policie KGB nastoupil do čela sovětských komunistů po smrti Leonida Iljiče Brežněva v roce 1982. O půldruhého roku později ale zemřel.

Na život Kamila Pixy jde nahlížet ze dvou naprosto odlišných úhlů. Po 2. světové válce, ve které mu nacisté zabili matku, a sám prošel koncentračním táborem v Dachau, patřil k zakladatelům nechvalně proslulé Státní bezpečnosti. Podílel se mimo jiné na pronásledování Jiřího Muchy.

Na počátku září 1949 zjistili američtí vědci nad územím USA zvýšené množství radioaktivního spadu. Zamoření bylo důkazem, že Sovětský svaz úspěšně otestoval atomovou bombu. Stalo se tak 29. srpna 1949 ráno na jaderné střelnici v kazašské stepi, 130 kilometrů od města Semipalatinsk.

„Svou zradou jste fakticky narušili chod dějin na úkor naší země,“ zněl rozsudek smrti nad manželi Rosenbergovými za špionáž, která vedla k předání plánů k jaderné bombě Rusům.

Zcela nepozorovaně se v roce 1996 do České republiky vrátil jeden z poúnorových exulantů. Tuctové jméno – Karel Procházka – neprozradí, že šlo o muže, který v polovině 50. let na Západě disponoval asi nejlepšími informacemi o tom, co se děje v Československu. Zapomenutého šéfa jedné ze zpravodajských služeb připomene v pořadu Portréty historik Prokop Tomek.

Před 95 lety, 5. listopadu 1925, měl být údajně v Moskvě popraven legendární britský špion Sidney Reilly. V Reillyho životě je mnoho neznámých, jistě ale víme jedno, a to že jeho příběhy inspirovaly Iana Fleminga při práci na literární postavě Jamese Bonda.