Je výraznou a nezaměnitelnou tváří českého výtvarného umění. Záběr má od ilustrací a komiksů až po instalace ve veřejném prostoru. Obrazy inspirované básněmi Jana Skácela teď vystavila v pražské Galerii Havelka. Dlouhodobě se ale věnuje i Leoši Janáčkovi. Jak se jí výtvory střižené z papíru podařilo povýšit na umění? A v čem je pro ni zásadní obraz s názvem Tatova čepica? Ptá se Karolína Koubová.

Geniálního hudebního skladatele ztvárnil ve filmu Marka Najbrta. Na Smetanovi ho fascinovala až přecitlivělá zranitelnost, rychlost a něžnost. Řeč je ve Vizitce ale taky o J. A. Pitínském, který mu fatálně změnil život nebo o surrealistických snech s režiséry. Proč je líčení do podoby Bedřicha Smetany podobné kamínku v botě? A nakolik překračují role práh jeho osobního života? Ptá se Ondřej Cihlář.

Byl prvním sólistou Baletu Národního divadla a získal tři Ceny Thálie. Nakonec se ale rozhodl pro nezávislý tanec v Dekkadancers, kde je uměleckým šéfem. „Každé představení je jedinečné a liší se od toho předešlého, snažíme se diváky překvapovat,“ říká ve Vizitce. V čem je taneční scéna u nás raritní? A jak se stane, že tanečník začne nenávidět svou roli? Ptá se Karolína Koubová.

Jeho kapela Bert and Friends vydala po letech hraní první dlouhohrající desku s názvem České moře. To se dá podle něj u nás najít, i když ho reálně nemáme. Kde? „Moře je pro mě symbol, ke kterému se často vracím, je symbolem idyly a pohody,“ říká ve Vizitce. Jaké pro něj bylo hrát ve filmu? A proč nechce temnotu vkládat do svých písní a textů? Moderuje Ondřej Cihlář.

Považuje se za českého Honzu s buchtama přes rameno, co si chce muziku užívat. Za loňskou sezonu odehrál přes devadesát koncertů a jak vysvětluje, chce předávat poselství, která má hudba v sobě. „Úspěch je považován za normální, býval jsem velký trémista,“ říká také ve Vizitce. Jaké to je pro houslistu držet v rukou dirigentskou hůlku a jak pečuje o své ruce? Ptá se Karolína Koubová.

Bydlí a pracuje v domě na pražských Vinohradech, kde sídlí i Divadlo D21. Inscenace s často politickou linkou hrají také náctiletým divákům v rámci projektu Divadlo školám. „Teenage publikum jsou partneři, setkáváme se s nimi v debatách po představeních, jsou nesmírně inspirativní,“ říká ve Vizitce. Jak vznikal a proměňoval se soubor D21? A co všechno dokáže divadlo? Moderuje Karolína Koubová.

Už pár let patří mezi porotce festivalu Pražský filmový kufr. Co se v něm dá najít? Obsáhlá filmotéka, kterou vytvořily děti od osmi let a vyjadřují se tak k tomu, co je trápí a co by mělo podle něj zajímat dospělé. Zároveň stanul v čele Asociace českých kameramanů. Jaké aktuální problémy chce řešit? A neměly by být kameramanky spíš kamerawomanky? Moderuje Ondřej Cihlář.

Je známá jako rázná a otevřená žena, zapálená divadelnice a oblíbená pedagožka. V herectví si vyzkoušela vše, včetně hraničních alternativních projektů. „Organismus divadla je natolik živý a překvapivý, že s ním stojí za to prožít celý život,“ říká ve Vizitce. Co ji přesně přitahuje na inscenacích v Německu, kam ráda jezdí? A proč jejímu smyslu pro humor studenti DAMU říkají červený praporek? Ptá se Karolína Koubová.

Příběh jeho loga Občanského fóra je pro něj dávno otřepanou historkou. I to, že vzniklo rychle a jako vtip. Specializuje se na ně dodnes a vytvořil mnoho těch notoricky známých. „Nejlepší je logo, které okamžitě identifikujete,“ říká ve Vizitce. Jaký je příběh Lennonovy zdi před revolucí i po ní? A jak vnímá současný veřejný prostor? Ptá se Ondřej Cihlář.

Jeho Král Lear v Klicperově divadle vyvolal nadšení i nedůvěru. Divadlo je podle něj kritickým médiem, je místem imaginace i místem, které léčí. Jako šéf Činoherního studia v Ústí se chce zaměřit na přeshraniční spolupráci. „Německé divadlo je mi blízké, je v něm hodně přítomná brechtovská tradice,“ říká ve Vizitce. Co je to hráčství? A je Shakespeare opravdu politický? Ptá se Karolína Koubová. Repríza z 18. října 2024.

Data z oblasti kultury ukazují, že třetina Čechů má potřebu se niterně umělecky a kulturně projevovat. Ve srovnání s jinými evropskými zeměmi taktéž rádi čteme. „Mladí lidé nepřestávají chodit do kina, tvoří největší podíl v kinosálech,“ říká mimo jiné také ve Vizitce Ondřeji Cihlářovi. K čemu můžou sloužit statistická data z oblasti kultury a umění? A jak jí v konečném důsledku můžou pomoct? Repríza z 3. října 2024.

Pořádá festival Děti, čtete?!, který má naše nejmladší přivést ke knihám. Sama také přiznává, že už dnes těžko učte několikastránkové Balzacovy popisy postav, které jí dříve nedělaly problém. „Kdo začne s digitálem, je následně horší v četbě. Včetně dospělých,“ říká ve Vizitce. Jak vzpomíná na Ferlinghettiho, kterého provázela po Praze a lidé ho poznávali? A trumfují se ještě děti ve čtení? Ptá se Ondřej Cihlář. Repríza z 1. října 2024.

Jeho časosběrný film Dům bez východu o problematice sociálního bydlení se stal nejlepším českým snímkem na MFDF v Jihlavě. „Člověk v podmínkách extrémní finanční nouze není schopen opanovat přítomnost,“ říká ve Vizitce. Děti podle něj musí dostat prostor, aby nedopadly jako jejich rodiče. Co spojuje dokument a filozofii? A proč mají ubytovny často podivuhodné názvy? Ptá se Ondřej Cihlář.

Partitury studuje u klavíru a tvrdí, že tvůrci potřebují při práci mantinely, které se jim snaží dávat. „Když dnes skladatel něco napíše, už zítra je to staré,” říká ve Vizitce. „Za čtvrtstoletí Orchestru Berg vidím větší toleranci, posluchači na nás chodí, umíme v moderní hudbě líp plavat.“ Je možné hrát v metru Dvořáka? A kdy Orchestru Berg vyhovuje dlouhý dozvuk v krematoriu? Ptá se Karolína Koubová.

Kapela Hm, jejíž je frontmanem, hraje už 30 let a je oblíbená napříč generacemi. Traduje se, že díky jejím písním, které jsou často zhudebněním poezie slavných básníků, nemálo lidí odmaturovalo. Hm oslavila kulaté výročí koncertem 13. září v prostoru ARCHA+. Jak od nich postupně vedla cesta k vlastním textům? Proč je kapela jako partnerský vztah? A jak přemýšlí o hudbě k inscenacím a filmům, kterou velmi rád skládá? Moderuje Karolína Koubová. Repríza z 11. září 2024.

Sny má Police Symphony Orchestra pořád a jde si za nimi. Tím velkým je zahrát si s Coldplay, splněným koncert se ZAZ nebo celovečerní dokument Velký finále PSO Dominika Kalivody, který právě vstupuje do kin. „Jsem ráda, že Dominik zachytil i to, že se někdy něco nedaří,” říká ve Vizitce. Kolik hodin materiálu se natočilo a proč nebývají odchody z PSO lehké? Ptá se Ondřej Cihlář. Repríza z 22. srpna 2024.

Režírovala první rozhlasovou hru spisovatelky Petry Hůlové Kolonie Umami, kde používá téma kvašení a fermentace jako paralelu k fungování společnosti. Jak se jí jako filmařce pracuje s audiem? Jak to, že je zvuk u filmu až na konci výrobního řetězce? A proč ji lákalo natočit film podle knihy Dani Horákové O Pavlovi? Ptá se Karolína Koubová. Repríza ze 16. září 2024.

Hostem Ondřeje Cihláře byl Petr Tej, mostní inženýr, pedagog, jeden z autorů bílé betonové Štvanické lávky a muž, který se na rekonstrukce mostů vydrží i na dovolené dívat celé hodiny. Štvanická lávka, která je dílem autorů Petra Teje, Marka Blanka, Jana Mourka, Aleše Hvízdala a Jana Hendrycha, letos získala Českou cenu za architekturu. Repríza z 31. srpna 2023.

Ve filmech Rok vdovy i Amerikánka má velké role. Oba snímky chtějí dělat osvětu a ta je pro ni jedním z významů umění a toho, co by mělo přinášet. „Na počtu diváků mi nezáleží. Důležité je chtít něco sdělit. Autenticitu, pravdivost divák pozná,“ říká ve Vizitce. Proč se sebeprezentaci v médiích ze začátku vyhýbala? Co pro ni v osobní rovině znamenala práce na filmu Rok vdovy? Jak přistupovala ke koučování dětí z dětských domovů? Ptá se Karolína Koubová. Repríza z 4. září 2024

Při focení indiánského kmene Huarani ho napadlo zaznamenat domorodce v Česku, konkrétně v krojích výhradně z českých regionů. V publikaci Tradice v obrazech zmapoval i ty, kteří zvyky a řemesla stále drží naživu. Nakolik pomohl počítač s rekonstrukcí časem zničených krojů? A jak se domlouvá s mizejícími domorodými kmeny, které skrze fotku zvěčňuje? Ptá se Ondřej Cihlář.

Je iniciátorem české výstavy Confluence v italských Benátkách, v níž se slévají umělecké výpovědi několika oborů na pozadí vědeckého poznání o Benátské laguně. Projekt nepoukazuje na negativní dopady lidské činnosti, pozornost naopak obrací k pozitivní adaptační síle přírody. Jak se utvářel jeho vztah k přírodě? A jak může houba rozeznít hudbu? Ptá se Karolína Koubová.

Rozhlasová inscenace je nákladná, ale je to koření, které má veřejnoprávní médium lidem přinášet. „Uši jsou pro mě základní pracovní orgán,“ říká Ondřeji Cihlářovi zkušený režisér rozhlasových dramatizací. Vypráví i o nečekané reakci porotce na soutěži v Chorvatsku na jeho pojetí Fuksova díla Pan Theodor Mundstock, mluví o binaurálním zvuku a třeba i o kouzlu slam poetry. Repríza z 18. července 2024.

Její nový snímek Život k sežrání uvidí diváci nejen u nás, ale třeba i ve Francii nebo v dalekém Japonsku. Jak přiznává, vytvořit loutku Bena pro ni bylo složité. „Věděla jsem, že musí být sympatický, což se v loutce s nadváhou špatně dělá. Ben má nakonec hubené ručičky,” říká ve Vizitce. Jak vnímá současnou českou animátorskou scénu? A proč měla jako malá nejradši Maxipsa Fíka?

Do polštiny přeložil scénáře Formanových, Passerových i Papouškových filmů, Havelkovy „Vlastníky“ i libreto k Janáčkově opeře „Z mrtvého domu“. Mluví plynně česky a zazářil v hlavní roli Cieslarova filmu „Pramen života“. Česká kultura ho velmi inspiruje, v Polsku je jejím ambasadorem. Připadá si někdy v Polsku jako Čech? A co má rád na naší rozhlasové tvorbě? Ptá se Michal Bureš.