Filip Rojík (https://www.instagram.com/filroj) studoval střihovou skladbu na FAMU. Věnuje se tvorbě dokumentárních filmů a krátkých satirických videí (https://www.csfd.cz/tvurce/250941-filip-rojik/biografie/). Pracuje jako grafik v České televizi a je zakladatelem projektu Neticho (https://www.neticho.cz), který pomáhá lidem s tinnitem (https://www.instagram.com/neticho.cz). Film - Odstřižené děti: https://youtu.be/0hobugikZJg?si=r7o7XUbIw3Mv6ho2 Jiří Charvát (https://jiricharvat.cz) vedl tým copywriterů. Pak vykouřil halucinogenní žábu a zjistil, že neexistuje. Věnuje se psaní knih (https://www.databazeknih.cz/vydane-knihy/jiri-charvat-104721). Je stand-up umělec, pořádá komediální přednášky, moderuje a vyučuje psaní, improvizaci a Probuzení (https://jiricharvat.cz/probuzeni). Youtube: https://youtube.com/@JiriCharvat Facebook: https://facebook.com/jiri.charvat Z rozhovoru: „Já jsem si brnkal na spodní ret při poledním klidu, tak mě vytáhli z postele, osprchovali mě studenou vodou a vrátili mě zpátky zpátky do postele. Pak takové ty rutinní věci jako fronta na stříhání nehtů. Malé děti si neumí stříhat nehty, takže si pamatuju, že každý měl na každém svém kusu oblečení a každé své osobní věci vyryté číslo, podle toho kolikátý byl v abecedě. Já jsem měl, tuším trojku, takže na takové té krytce na kartáček vyrytá trojka, vyšitá na každém tričku. V tomhle pořadí jdeš na stříhání nehtů. Teď obrovsky dlouhá fronta dětí. Ty sestry se s tím necrcají, takže prostě šmik, šmik, šmik… tři prsty ti krvácejí. Ty na to koukáš a zase jdeš do postele. Pak jsem tam chytil neštovice. To je taky taková událost, u které je fajn, když je někdo blízký, což teda nebyl.“ „No k tomu bych ještě dodal, tady k té chodbě, to zazní i ve filmu. Tady visel takový metr. To se používá na vojně. A tam byla čísla, což byl odpočet, kolik dní jsme tam měli být. Sestry to stříhaly každé ráno. Měly takové nůžky, přišly a stříhaly. A když jsme zlobili, tak nám řekly: „Stříhat přestáváme, protože jste zlobili, takže nikam nepojedete.“ Nebo nás strašily, že půjdeme na půdu, že nás tam zavřou. Řekněte to šestiletému dítěti. Dospělý pochopí: „No, vždyť je to blbost. Vždyť pojedeme domů, protože pojišťovna víc neproplatí. Nezavřou nás na půdu, protože to je blbost.“ Ale to šestileté dítě hltá toho dospělého. Tam princip té autority je obrovský.“ #traumazevsechstran - rozhovory o traumatu s přeživšími i odborníky 💡 Webináře  https://djtl.cz/kurzy-ytb 📖 Kniha Děti jsou taky lidi:  https://djtl.cz/kniha-ytb 💘 Placky a samolepky: https://djtl.cz/eshop-ytb 👕 Trička, tašky, hrnečky: https://djtl.cz/hrdenosim 🎥 Dokument Svobodné děti: https://svobodnedeti.cz 💌 Newsletter: https://djtl.cz/newsletter