Před pětasedmdesáti lety se postavil do čela Slovenska, které díky Adolfu Hitlerovi nečekaně získalo samostatnost. Prostřednictvím málo známých archivních nahrávek připomene Jozefa Tisa David Hertl v pořadu Archiv Plus.

Připomínáme si 76. výročí komunistického převratu v Československu: v únoru 1948 zvítězil „pracující lid nad buržoazií a reakcí“, což ve skutečnosti znamenalo, že představitelé KSČ zavedli v zemi totalitní diktaturu a způsobili škody, s nimiž se potýkáme dodnes. K „výdobytkům“ tzv. vítězného února patřila mimo jiné názorová a umělecká nesvoboda a cenzura – a takto můžeme udělat jen trochu oslí můstek k tématu nových Příběhů, jímž je samizdat.

Prošel si klasickou cestou od reformního komunisty přes disidenta k obhájci demokracie. Politolog, filozof, publicista, vysokoškolský pedagog, rektor Univerzity Komenského v Bratislavě a jeden z nemnoha signatářů Charty 77 na Slovensku Miroslav Kusý zažil leccos z historie moderního Slovenska.

Letos 8. února zemřela v Praze ve věku 93 let Evelina Merová (rozená Eva Landová), která patřila k důležitým a bohužel posledním svědkům vyhlazování českých a moravských Židů. Přežila ghetto v Terezíně, deportaci do Osvětimi-Birkenau a pobyt v několika dalších likvidačních táborech.

Po roce 1989 vznikaly v Českém rozhlase úplně nové rozhlasové formáty. Tvůrci po nabyté umělecké svobodě se již nechtěli držet zaběhnutých kolejí a nebáli se vytvářet v české kotlině dosud neslýchané relace. Mezi ně patřil od roku 1994 také pořad Přepadení, jehož autorem byl Jiří Macháček. Tvůrčím kolegou a spolumoderátorem mu byl většinou Lumír Tuček.

Dne 24. července 1960 vyskočili v dánském přístavu Gedser z východoněmecké výletní lodi do moře českoslovenští uprchlíci: Jan Roček, jeho manželka Eva, jejich synové Martin a Tomáš a Evina maminka Anna Marie Trojanová.

Jiří Šlitr nebyl jen talentovaný autor hudby k nezapomenutelným písničkám. Byl také malíř a ilustrátor. A v neposlední řadě herec – neherec, který měl zcela originální styl. Život i umělecké aktivity Jiřího Šlitra nám zaznamenal rozhlasový archiv, ať už v jeho podání či v očích jeho kolegů.

Dvacetiletý svalnatý mladík Jaroslav Vašek kráčel v listopadu 1944 od svého strýce domů na statek v obci Prostřední Bečva. Nedošel. Zastavili ho němečtí vojáci a požadovali osobní dokumenty. Jaroslav jim marně vysvětloval, že jde jen několik set metrů a dokumenty nechal doma.

Nedá se říci, že je běžné narazit na novinové články staré sto let, které by se navzdory času daly číst i dnes. Dokonce, aby byly s to k nám promlouvat po výtce aktuálně. Nepochybně je najdeme z pera Karla Havlíčka Borovského. Pak dlouho nic. Zhruba o bezmála dalších sto let pro změnu z pera Ferdinanda Peroutky.

Před válkou žily v Československu asi tři miliony lidí, kteří se hlásili k německé národnosti – většina z nich v českých zemích. Po osvobození od nacismu byli skoro všichni Němci vyhnáni (nebo, jak se eufemisticky říká „vysídleni“ či „odsunuti“). Odhaduje se, že o domovy a majetky přišlo v letech 1945-46 asi dva a čtvrt milionu lidí. Poválečné násilí na Němcích si podle běžně uváděných údajů vyžádalo na českém území asi 30 tisíc životů.

Partnerství pro mír – takto suše a nezávazně se jmenovala nabídka, se kterou přijel do Prahy americký prezident Bill Clinton v lednu 1994. Je to třicet let od chvíle, kdy v Praze přistál „Air Force One“ a s ním i naděje na to, že se Česká republika jednoho dne stane členskou zemí NATO.

„Hluboko na Šumavě, tam je můj domov / je to už pěkně dlouho, co jsem odtamtud pryč / ale vzpomínka, ta mi zůstane navždycky / na Šumavu zapomenout nemůžu,“ zpívá Franziska Krampfl. Píseň Tief drin im Böhmerwald napsal šumavský rodák, sklář Andreas Hartauer (1839–1915).

Blížilo se první výročí smrti Josifa Stalina a Klementa Gottwalda. Na podstatě systému, který tito diktátoři nastavili, se ale změnilo pramálo: prezident Antonín Zápotocký v novoročním projevu oznámil, že úkoly roku 1953 byly splněny na 99 procent, a už odstavený ministr Zdeněk Nejedlý neúnavně každou neděli komentoval v rozhlasu události doma i ve světě. Jaké byly první tři měsíce rozhlasového vysílání v roce 1954?

Skoro tři tisíce žáků osmých a devátých tříd, kteří se zapojili do našeho vzdělávacího programu Příběhy našich sousedů, vyzpovídaly v roce 2023 přes 400 pamětníků z 2. světové války a komunismu.

Smrt Jana Palacha byla už mnohokrát popsána a stala se i námětem pro knihy, filmy nebo divadelní hry. Co ale víme o atmosféře dnů, které Palachově smrti předcházely?

Letos uplyne deset let od chvíle, kdy se uzavřel soudní proces s bývalým bachařem (v dobové terminologii „vychovatelem“) z věznice v Minkovicích Josefem Vondruškou. Ve věznici pracoval v letech 1972–1990, po pádu komunismu působil jako poslanec a také komunální politik Komunistické strany Čech a Moravy.

Zlověstný pařát nad Pražským hradem a nad ním nápis: Zachvátí-li tě, zahyneš! Tak vypadaly plakáty České ligy proti bolševismu. Organizace založené právě před osmdesáti lety 23. ledna 1944 z popudu K. H. Franka. Byla to reakce na podepsání československo-sovětské smlouvy i na úspěchy Rudé armády na východní frontě.

Podpis, perzekuce, výslech, zatčení, proces, uvěznění, rozhovor a vzpomínka – to vše lze najít v souvislosti s Chartou 77 v dochovaném fragmentu archivu rozhlasové stanice Svobodná Evropa. Málo známé jsou například vzpomínky básníka a překladatele Jana Vladislava na počátky Charty 77, které pocházejí z roku 1987 – načteny byly tehdy redaktory Svobodné Evropy a my jsme z nich vybrali dvě krátké ukázky.

Zatímco američtí prezidenti mají Zprávu o stavu Unie, ti naši mají vánoční nebo novoroční projev. Tradici zdravicí, které shrnují uplynulý rok a vyhlížejí do toho nového, nezaložil nikdo jiný než Tomáš Garrigue Masaryk. Jeho nástupci v ní pokračují dodnes.

Marie Majerová, některými muži obdivovaná, komunisty dobrovolně zneužívaná. Kariéristka, nebo jen obyčejná žena z lidu? I když Majerová vystihla situaci žen a dívek ve společnosti a nabádala k výraznému zlepšení podmínek a přístupu ke vzdělávání, pravou feministkou nebyla. Žena z dělnických poměrů měla před sebou slibnou kariéru a muži k ní vzhlíželi.

„31 let člověk neslyší nic jiného, než jak pod vedením KSČ úspěšně spějeme k socialismu: v praxi to ‚úspěšné spění‘ končí vypnutým proudem a studeným topením,“ zapsal si 28. ledna 1979 do deníku spisovatel Jan Zábrana. Komentoval tak kolaps, který v zemi nastal, když na začátku nového roku udeřily silné mrazy. (Repríza z prosince 2019.)

Rozhlasové silvestrovské programy měly před rokem 1989 zvláštní postavení. Příprava večerního vysílání, jehož úkolem bylo posluchače několik hodin bavit, zabrala autorům i interpretům hodně času; srovnání s přípravou televizního silvestra je na místě. Poslechněte si výběr z rozhlasového silvestra v roce 1980. (Repríza z ledna 2021.)

Záznamy silvestrovských pořadů rozhlasové stanice Svobodná Evropa se dochovaly ve fragmentární a často nedatované podobě zhruba od poloviny sedmdesátých let. A přestože humor a odlehčenější pořady nebyly hlavním tématem Svobodné Evropy, zůstala zachována řada pozoruhodných scének, anekdot, písniček, vzpomínek i přání. (Repríza.)

Na konci roku bývá zvykem bilancovat. A tak se i autoři cyklu Příběhy 20. století Mikuláš Kroupa a Adam Drda ohlíží za svojí prací. Pro silvestrovský díl vybrali příběhy, které podle nich stojí z různých důvodů za připomenutí.

Tak jako všemu i Silvestru a Novému roku v podání zpravodajských relací v dobách normalizace vévodilo budování. Pochopitelně socialismu. Posluchači Československého rozhlasu se každoročně dozvídali o hornících, kteří opět vykutali o nějakou tu tunu více než vloni a kteří se speciálně v poslední den roku mohli přetrhnout, aby zdolali rekord.