Toho, že má Radek problémy s alkoholem a drogami, si všímalo častěji jeho okolí než on sám. Když po devíti letech závislosti absolvoval léčbu a začal abstinovat, zdálo se, že tím příběh končí. On ale jen vyměnil závislost na alkoholu za závislost na práci a ta ho po pár letech dovedla zpátky k pití.

Ačkoliv počet sebevražd v Česku v posledních letech klesal, loni se množství lidí, kteří se rozhodli ukončit svůj život, opět zvýšil. O život se připravilo více než 1300 lidí, z toho tisícovka z nich jsou muži.

Když má někdo potíže s alkoholem, zpravidla si toho jeho okolí všimne dřív než on sám. Někdy se mu snaží opakovaně pomáhat, někdy patologický vzorec nevědomky udržuje. Mnohdy na něj ale důsledky nadměrné konzumace alkoholu dopadají řadu let.

Do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (například Klokánků) se dostanou děti často v situaci, kdy se o ně rodiče nemůžou starat, nedělají to nebo je nějak ohrožují či jim ubližují. Ale není to žádný tábor. Děti jsou prostě přestěhované na místo, které si nevybraly, ve stavu, kdy jim není dobře a mají začít žít s lidmi, které vůbec neznají.

Když Sigmund Freud začínal s psychoanalýzou, měla podobu dvanácti procházek ulicemi Vídně. Časem se terapeuti zavřeli se svými klienty, křesílky a pohovkami mezi čtyři zdi. V posledních letech opět objevují, co může do terapie přinést otevřené prostranství a příroda.

Smrt patří k životu, když se s ní ale setkáme, zasáhne nás často nepřipravené. Zatímco dříve bylo běžné, že lidé po ztrátě svého blízkého nějaký čas „drželi smutek“, dnes se setkáváme spíš s nastavením „ať už to je rychle za námi“.

S prvními panickými atakami se Michal potýkal ve dvaceti letech. Nějaký čas se objevovaly denně, několikrát ho odvezla sanitka. Když změnil životní styl, paniky ustoupily. Ta poslední se mu přihodila skoro po dvou letech. Reakce zaskočeného okolí ho přiměla k rozhodnutí mluvit o svých potížích veřejně.

Když se mluví o hospitalizacích na psychiatrii, mnohdy není nouze o historky, které končí použitím omezovacích prostředků a (nebo) nedobrovolným umístěním na uzavřené oddělení. Řadě těchto situací by šlo pravděpodobně předejít. Možnostem a limitům aplikace takzvaných deeskalačních technik jsme se věnovali v dalším vydání podcastu Diagnóza F.

Lidé s duševním onemocněním se potýkají s řadou psychologických fenoménů, které jim mnohdy velmi znesnadňují život. Ve stávajícím systému služeb, které jim mohou pomáhat, je nově i takzvaný Dům zotavení (Recovery House).

Zuzana S. zažila v dětství sexuální zneužívání otčímem, matkou i dětský pornoprůmysl. O svém životě napsala knihu Hra na pavoučka a v roce 2021 byla hostem speciálu Diagnózy F. Letos jí vyšla druhá kniha Pavučina minulosti, ve které popisuje své postupné zotavování z prožitých traumat.

Společnost má jasnou představu o tom, jak vypadá znásilnění. Častěji než přepadení v nočním parku, se ale odehrává tzv. vztahové znásilnění, kdy se oběť s pachatelem nějak zná. Forenzní psycholožka Ludmila Čírtková doplnila speciál Diagnózy F o pohled na realitu vyšetřování sexuálních deliktů u nás.

Matky o zneužívání svých dětí mnohdy vědí, ale nezakročí. Léčba traumatu může trvat roky. Natália Schwab Figusch a Dana Pokorná nabízejí terapeutický pohled na sexuální zneužívání ve speciálu Diagnózy F.

Zuzana vzpomíná na své dětské prožívání v době, kdy ji sexuálně zneužíval otčím a později i další muži. Trauma už roky zpracovává v terapii, spravedlnosti se ale nedočkala. Poslechněte si její autentický příběh ve speciálu Diagnózy F.

Ve dvanácti letech vzala provaz a šla do lesa, aby ukončila svůj život. Díky špatnému odhadu vybrané větve přežila. Ještě několik let se dál potýkala s úzkostmi, depresemi a později psychózami, než našla pomoc. Podle lékařů má schizoafektivní poruchu. Pracuje v chráněné dílně, píše povídky a o svém příběhu promluvila v Diagnóze F.

Český rozhlas oslavil 100 let vysílání na našem území. V Diagnóze F jsme tuto příležitost využili k ohlédnutí za tím, jak se v čase proměňuje způsob informování o duševním zdraví nejen v médiích, a také, jaký vliv to má na lidi, kteří se s duševními poruchami potýkají.

Animovaný VR film Tmání původně neměl být jeho autobiografickým příběhem, nakonec se jím ale stal. Virtuální realita je podle filmaře Ondřeje Moravce ideálním formátem, který může zprostředkovat lidem bez zkušenosti zážitek toho, co se skutečně může dít v hlavě člověka s depresí.

Psychózy jsou nevyléčitelné, lidé s psychotickým onemocněním jsou nebezpeční svému okolí a bez hospitalizace na psychiatrii to nejde. To jsou asi nejčastější mýty, které se o psychózách a lidech, kteří s nimi žijí, tradují. I o nich mluví v Diagnóze F vedoucí lékař Denního psychoterapeutického sanatoria Ondřejov Michal Risler.

Málo se ví, že lidé s duševním onemocněním mají vedle farmakoterapie a psychoterapie také možnost využít lázeňské péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Pro některé z nich to může být způsob, jak předejít případné hospitalizaci.

Lidé, kteří mají potíže s přejídáním a se závislostí na jídle, se v budoucnu už nebudou muset spoléhat jen na svou pevnou vůli, případně léky na omezení chutě k jídlu. Jednou z variant léčby by mohla být i tzv. repetitivní transkraniální magnetická stimulace.

Kluci v dětských domovech čelí velké výzvě – většinu svého života tráví ve velmi feminizovaném světě. Ve školách i v dětských domovech se mnohem častěji setkávají se ženami v rolích autorit než s muži. Jejich otcové mnohdy také nefungují nebo nejsou k dispozici, a tak jim někdy chybí setkání s obyčejným chlapem. Právě na tuto myšlenku navazuje program Patron.

Poruchy autistického spektra jsou vrozená neurovývojová postižení některých mozkových funkcí. Mohou mít různé podoby v závislosti na tom, v jaké části spektra se člověk nachází. Natálie Ficencová o sobě píše jako o vysokofunkční autistce. Autismus přitom bere jen jako jednu ze svých stránek.

Psychiatrů je málo a pacientů hodně. Času na povídání nad rámec příznaků a diagnostiky mnoho nezbývá a psychofarmaka fungují. Z dálky to může vypadat jako funkční a efektivní systém, někdy se v něm ale zapomíná na člověka a jeho příběh.

Od roku 1990 se v Česku věk dožití zvýšil o 10 let. Místo abychom se radovali, mnohdy nahlížíme na seniory jako na někoho, kdo „potřebuje pomoc, je nemocný a zatěžuje sociální systém“. Stáří sice není diagnóza, ale někdy k němu tak přistupujeme.

Když se u Apolináře začali léčit alkoholici, všimli si zdravotníci určité podobnosti mezi jejich partnerkami. Navzdory tomu, že se o spoluzávislosti mluví už několik desítek let, stále jde o fenomén mezi veřejností relativně neznámý. Řada partnerů či rodičů tak dál nevědomě podporuje nebo udržuje závislostní chování svých blízkých.