„Poprvé jsem vůbec nevěděla, co od toho čekat. Určitě jsem měla i předsudky směrem k lidem bez domova. Ale pak jsem nikdy neviděla větší vděk za tak maličké věci, jako je jen dát náplast, nebo si s člověkem popovídat – to pro ně znamená hrozně moc,“ říká Eliška Mocková, studentka pátého ročníku medicíny, která pracuje pro Mediky na ulici.

„Naše zařízení je zjednodušeně nástroj na učení robotů. Lidé tak teď můžou programovat roboty bez psaní kódů – stačí ukázat pohyb, který chci, aby robot po mně zopakoval. Zařízení pohyb zaznamená a vygeneruje pro robota program tak, aby se hýbal stejně, jak mu bylo ukázáno,“ popisuje zakladatelka start-upu RoboTwin Megi Mejdrechová v pořadu Hovory s inovátory.

Zakladatel dárcovské platformy Donio tvrdí, že vždy chtěl pomáhat. „Ale chtěl jsem pomáhat hodně, respektive tak, aby to mělo velký společenský dopad. Už dřív jsem jezdil do domovů pro děti, za seniory, ale trochu mě trápilo, že na dobrovolnické bázi mohu pomoct jen jednomu, maximálně dvěma lidem měsíčně – potřebovaly to ale stovky.“

Tadeáš Kula začal podnikat, když mu bylo 13 let, ve 22 založil start-up Reknihy poté, co mu na stole zůstaly knihy, které chtěl poslat dál. „Byla to obrovská náhoda a přišla ve správný čas a na správném místě. V mém životě se tehdy setkalo pár věcí, takže jsem chtěl najet na minimalismus, tedy mít co nejméně věcí,“ nastiňuje v dalším díle Hovorů s inovátory.

David Fiedler patří k mladým lidem, kteří rádi pracují hned na několika projektech. Založil i neziskovou organizaci Nevyhasni, která se chce starat o prevenci syndromu vyhoření. Sám si totiž podobný kolaps zažil, a to už v 19 letech: „Po necelém roce v Berlíně, kde se to stalo, jsem si dal tehdy dlouhou dovolenou. Také jsem začal studovat a postupně nacházet cestu sám k sobě. Až pak k dalším projektům.“ Tehdy také vznikl nápad vytvořit projekt, který by mohl pomáhat dalším.

„V první pomoci nejsou nejhorší mýty, jak se vyndává zapadlý jazyk nebo co máte udělat s někým, kdo je v bezvědomí. Nejnebezpečnější jsou ty, jak se má učit první pomoc. A když takový kurz absolvujete, tak jediné, co dostanete, je falešný pocit, že už ji umíte,“ říká lektor a zakladatel PrPom Zážitkové kurzy první pomoci Ondřej Koudela.

Šikana, urážky, ponižování, a to vše jen proto, že máte jinou barvu vlasů nebo vypadáte jinak. O fenoménu takzvaného bodyshamingu natočila režisérka Dagmar Smržová dokument Tělo v mé hlavě. „Tato společnost je bohužel taková, že nic neodpouští. Především si neodpouštíme jinakost. Stačí, že je někdo zvláštní nebo jen vyčuhuje z davu, a umíme mu to ,dát pěkně sníst‘,“ říká režisérka v pořadu Hovory.

„Pokud se vám nechce do práce, a k tomu se vám to stává často, několikrát týdně, je možná čas položit si otázku, jestli nejde o chronický problém. A pokud jde o silnou nechuť pracovat a například otevřít si ten počítač, chtělo by se podívat do hloubky, čím to může být. Jestli to třeba není vyhořeni,“ říká psycholožka a vědkyně Kateřina Zábrodská, která se specializuje na psychologii práce: workoholismus a vyhoření.

Velikonoce jsou nejvýznamnější křesťanské svátky. Jsou také příležitostí k zastavení, odpuštění a jít může člověk i ke zpovědi. „Samozřejmě existuje zpovědní tajemství, takže nikdy nebudu konkrétní, ale někdy jsou to před Velikonocemi opravdu velké věci. A za ten večer, co zpovídám, se často stane, že padají i slzy,“ popisuje římskokatolický kněz Marek Orko Vácha. Je také biolog, spisovatel nebo skaut.

Když dramaturgyně Dagmar Fričová dostala nabídku, aby se zúčastnila výběrového řízení na uměleckou šéfku pražského A studia Rubín, rozhodla se, že napíše nekompromisní koncepci. Nebrala vůbec do úvahy to, co se v divadle dosud hrálo, a napsala vizi, jak by divadlo mohlo vypadat pod jejím vedením. Nazvala ji Koncepce divadla mého srdce.

Irma Mrázková miluje hudbu a také disponuje manažerskými schopnostmi, což se skvěle „potkává“ v její pozici výkonné ředitelky hudebního festivalu Věčná naděje. Organizátoři jej popisují jako „hudební projekt s přesahem“. V jeho základu je totiž hudba terezínských tvůrců, kteří byli zavražděni nacisty na vrcholu svých tvůrčích sil. V nelidských podmínkách se nezlomili, ale tvořili a jejich hudbu interpretují hudebníci dodnes.

Ikonickou chatu v Kersku na Nymbursku si spisovatel Bohumil Hrabal pořídil v polovině 60. let za své první honoráře. Před třemi roky ji odkoupil Středočeský kraj pro Polabské muzeum, které o Hrabalův odkaz pečuje. Už brzy by se v chatě měla otevřít expozice věnovaná jejímu někdejšímu slavnému majiteli. Autorkami architektonické proměny jsou dnes už bývalé studentky Ateliéru obnovy architektonického dědictví FA ČVUT v Praze Eliška Houdová a Jitka Zemanová.

„Samozřejmě že někdy děláte věc, která vám není úplně po chuti. Právě v takových chvílích si uvědomím, že je to práce. Tehdy si říkám: ,Udělej to, další projekt už bude jiný‘," popisuje Vladimír Strejček, výtvarník a zakladatel studia užitého umění Drawetc. V Hovorech mluví také o tom, jak se dělají storyboardy, o rodičích, kteří mu dali svobodu, aby si dělal, co chce, o tetování, o ateliéru v bývalé tělocvičně boxu nebo o umělé inteligenci. Ptá se Naděžda Hávová.

„Jsme tam lidi, kteří se opravdu dobře znají. Myslím, že se máme rádi. Udělali jsme spoustu super písniček a nevím, jestli k tomu odchodu říkat to, že se má v nejlepším přestat – ale tak to prostě je. Člověk se neustále stará o nějaké věci, a pak si řekne, jestli to má zapotřebí? A já jsem si odpověděl, že nemá,“ přiznává David Koller v pořadu Hovory.

„Když něco dělám, snažím se jít do hloubky. Proto si všechno nastuduji. Navíc focení hmyzu dělám ve velkých celcích, nejsou jen náhodné. Například mravence jsem dělala dva roky. Snažila jsem se zachytit zákonitosti a zajímavosti. A čím víc fotím, tím se víc dozvídám – jsem z toho prostě absolutně nadšená,“ popisuje uznávaná fotografka hmyzu Veronika Souralová, která je zároveň ředitelkou Czech Press Photo.

Zahrát reálného sadistu a vraha pro televizní sérii Metoda Markovič: Hojer byla pro herce Petra Uhlíka výzva. Kvůli roli prošel náročným castingem a i pro jeho osobní život bylo účinkování v kriminální sérii zatěžkávací zkouškou. Obstál jsem i díky manželce, přiznává. Výsledek ale stojí za to, jak potvrzuje přijetí u diváků i u kritiků. Jak se Petr Uhlík vyrovnával s etickými otázkami, které série nutně vyvolává?

Jiří Michna je místostarostou obce Bořetice na Břeclavsku, ale také už šestým rokem členem Aktivní zálohy ozbrojených sil České republiky. „Nechci, aby to znělo jako klišé, ale já jsem opravdu chtěl být své zemi nějak užitečný,“ prozrazuje v pořadu Hovory důvody svého působení v záloze Armády ČR.

František Kalenda je kulturní antropolog a spisovatel, kterého fascinuje člověk a společnost středověkého světa. Také ale propadl zemím Latinské Ameriky, zejména Brazílii. Má ženu z Maroka, žije s rodinou převážně ve Francii a píše historické romány a detektivky. „Nemám rád stereotypy o středověku, že to bylo strašlivé a temné místo. Dokonce i s kanalizací a odpadem to leckde nebylo tak hrozné, protože si to dokázali zařídit,“ říká v pořadu Hovory.

Evžen Hart je producentem Letních shakespearovských slavností a často se jeho jméno skloňuje se začátky marketinku v 90. letech. Léta pracoval i pro PPF Petra Kellnera. „Chodívali jsme s Petrem na squash a po jednom zápase, kdy je člověk úplně vyšťavený a potřebuje okamžitě transplantovat plíce, se mne najednou zeptal, jestli bych mu ,nepomohl s lidmi‘. Přesně v tom byl ten jeho talent: kdyby se mne zeptal, jestli bych nechtěl pracovat v PPF, bez rozmýšlení bych řekl ne.“

Psycholožka Kristina Sarisová jako terapeutka nejčastěji pracuje s lidmi v závislostním vztahu. Jejich problém je, že o něm sami vůbec netuší. „Většinou přicházejí s různými stesky v rámci partnerských vztahů: necítí se v nich dobře, cítí se utlačovaní, nevyslyšení, což je paradoxně přesně v protikladu k tomu, v čem se ale sami dobře cítí,“ říká v pořadu Hovory.

Mezzosopranistka Markéta Cukrová je vyhledávanou interpretkou hudby od středověku po 20. století: „Měla jsem v poslední době štěstí v nabídkách titulů opery od klasicismu až po 20. století,“ svěřuje se v Hovorech.

„Vysvětlovat všechny dezinformace a lži už dnes není v silách žádného média,“ myslí si zakladatel serveru Manipulátoři.cz, novinář a spisovatel Petr Nutil. „Když jsme web zakládali, téma dezinformací nebo fact checkingu (prověření faktického tvrzení) v našem mediálním prostoru prakticky neexistovalo. Když v roce 2015 nastala migrační krize, mediální prostor dezinformacemi vybouchl. Od té doby je to politikum, kterým se zabývají seriózně i velká média včetně veřejnoprávních.“

„Ještě v polovině 19. století za kancléře Metternicha (celým jménem Klemens Wenzel von Metternich) se na panovnických stolech, a to včetně aristokracie, proslavil způsob servírování, kdy byly na stole všechny chody a potraviny krásně upravené,“ říká Libuše Ruizová. Je historičkou, etnografkou a také autorkou instalací v jídelnách tuzemských zámků.