„Život se na pár dní zastavil,“ vzpomíná na 18. prosinec 2011 historička Adéla Gjuričová. Vybaví se mi to samé. V den, kdy zemřel Václav Havel, disident, dramatik a první český prezident, jsem zmateně chodil po Brně a brodil se svíčkami v ulicích. Kapra jsme tehdy jedli poprvé bez člověka, který vybojoval naši demokracii a pro mnohé ztělesňoval tak základní hodnoty, jako jsou pravda a láska. Co po sobě ale Václav Havel v české společnosti a politice reálně zanechal?

Chvíli po vstupu do nového milénia se v Česku objevily silné protiromské nálady, které v průběhu let na mnoha místech země vyústily v nenávistné demonstrace. Rasově motivované pochody, uprostřed Evropy, v 21. století. Protože už mi nebylo šest, ale devatenáct, pamatuju si, jak jsem to tehdy prožíval. Jaké to ale bylo pro Romy samotné a přímo v centru dění? V Po sametu jsme jeli do Rumburka, kde se v roce 2011 ve velkém scházeli etničtí Češi, aby zastrašovali místní Romy.

Když se v televizi objevily záběry policejních těžkooděnců mlátících lidi na louce, bylo mi třináct. Byli jsme na chatě a nechápal jsem, proč je máma naštvaná. Až teď chápu, že záběry policistů s vodními děly třískajících tancující mládež jí nutně musely připomenout chování předrevoluční policie a estébáků, kteří s lidmi žijícími mimo mainstream zacházeli podobně. V dalším díle série Po sametu jsme pátrali po tom, co se v létě 2005 při technoparty CzechTek vlastně stalo.

V desetidílné podcastové sérii Po sametu zkoumáme vývoj české polistopadové demokracie. Porevoluční nadšení můžeme s odstupem třiceti let nahlédnout kriticky, bez růžových brýlí a emocí ze změny režimu. Jak se dnes jeví představy o nekonečném růstu, brzkém dohnání západní ekonomické úrovně a konci „všeho zlého“? Poslechněte si debatu ze série Po sametu, ve které jsme si povídali s historičkou Adélou Gjuričovou, politologem Jiřím Pehe a sociologem Ondřejem Císařem.

Jedním z nejzásadnějších dní pro českou zahraniční, ale i domácí politiku byl 1. květen roku 2004. V ten den vstoupila Česká republika do Evropské unie, instituce, od které si naše země hodně slibovala. Byl jsem u dědečka v práci, když v televizi bouchaly ohňostroje a v místnosti lahve šampaňského. Všichni dědečkovi kolegové a kolegyně v Janáčkově divadle se těšili, alespoň to tak z mého dvanáctiletého pohledu vypadalo. Jak jsme na tom ve vztahu k Evropské unii dnes?

Pamatuju si, že mě jako dítě bavilo chodit dívat se na zprávy ven. Bylo mi osm, když vypukla televizní krize, a místo obýváku jsme najednou vyráželi s mámou večer na demonstrace ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie, kde se promítaly Události České televize na zeď brněnské ČT. Tehdy mi nebylo jasné, co se děje, a i dnes mě to zaráží. Jak se stalo, že najednou existovala dvě televizní vysílání stejného kanálu? To jsme zjišťovali v sérii Po sametu.

V českých médiích byste v roce 2000 nenašli většího strašáka, než byly protesty proti zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v Praze. Novináři a politici za doprovodu záběrů na cvičení bezpečnostních složek nabádali, aby se lidé v několika dnech na konci září schovali doma a nevycházeli. Jaké doopravdy byly protesty v září 2000 a proti čemu přesně demonstrující bojovali? I to jsme se rozhodli zmapovat v sérii Po sametu.

Bylo to matoucí. Dva tehdy největší političtí protivníci, Miloš Zeman a Václav Klaus, se po volbách v roce 1998 spojili a podepsali smlouvu, která vypadala jako koaliční, ale tvářila se jako opoziční. Není to moc srozumitelné, že? Taky se o konci 90. let mluví jako o době, kdy politika přestala dávat smysl. Na období, ve kterém spolu vládly dvě znesvářené strany, ODS a ČSSD, jsme se podívali zblízka v sérii Po sametu. Proč se dva političtí hateři stali nejlepšími kamarády?

Procházíme se prázdnými ulicemi a hledáme místo, kde bychom si mohli dát v tomhle horku něco k pití. Nakonec se zmrzlinou v ruce sedíme u místního obchodu a rozhlížíme se po obci Troubky, ve které před více než dvaceti lety zemřelo během krátké chvíle devět lidí. V noci ze 7. na 8. července roku 1997 sem vtrhla velká voda a zničila, na co přišla. Jak se lidé z dvoutisícové vesnice vyrovnali s tragickými povodněmi?

Po revoluci přišla kromě vlny euforie taky trošku nudnější, ale neméně podstatná povinnost – reforma ekonomiky. Za socialismu neexistoval volný trh a Václav Klaus a další řešili, jak v Československu nastartovat kapitalismus. Pro ekonomickou transformaci zvolili mimo jiné model kuponové privatizace, která dodnes vyvolává smíšené ohlasy. V dalším díle série Po sametu jsme proto pátrali, jak se u nás začínalo podnikat a jak na tu dobu vzpomínají tehdejší živnostníci.

Mohlo by se zdát, že volby jsou teď skoro pořád. Facebook plní tváře politiků doufajících v náš hlas a mnoho lidí si jen těžko umí představit, jak se dělala politika v době, kdy žádné sociální sítě ani internet neexistovaly. Kampaň prvních svobodných voleb se u nás rozjela na jaře roku 1990. Kampaň, kterou téměř nikdo neuměl dělat, navíc v časech, kdy nejvyspělejší technologií byl fax. Jak probíhaly první krůčky budování demokracie? Poslechněte si první díl série Po sametu.

Po sametu je série Radia Wave věnovaná výročí 30 let od listopadu 1989. Poslouchejte deset příběhů, které ovlivnily dobu, ve které žijeme. Jak nastavily demokratický systém v Česku první svobodné volby? Jakou roli sehrála v uspořádání společnosti kupónová privatizace? Co změnil policejní zásah na Czechteku, televizní krize nebo protiromské pochody? A co pro českou společnost znamenala smrt Václava Havla?