„Pracovat na poště na Praze 1 je můj splněný dětský sen,“ říká vedoucí pošty Dana Jakubcová. Dana Jakubcová, žena, která Vás pro poštu prostě nadchne, a je úplně jedno, kolik balíků Vám už pošta nedoručila. 😁 Dana má takový zápal pro svou práci, že i já jsem se hned po její sebeprezentaci na workshopu prezentačních dovedností sebrala a zfanatizovaně odkráčela do Jindřišské ulice. A tam jsem ohromeně zírala na strop a koupila si 3 losy. Takovou moc má vedoucí Dana.

Míša, žena, která objevila svůj jedinečný dar. Dokáže se jen podívat na pejska a jeho páníčka a hned ví, kde je problém. Její poslání je jasné… A víte co, poslechněte si vše o jejím dechberoucím povolání v podcastu. Michaela Drábková ke mně přišla po workshopu prezentačních dovedností na soukromý koučink, kde jsme makaly na jediném: „Když někomu vysvětluji, co dělám, vždy mi to trvá až 20 minut, chci to podat jasně, výstižně a pochopitelně ve 3 větách.“

„Nazdar, Petro, právě jsem doposlouchal Tvůj podcast #45 na téma zpětné vazby a rád bych Tě upozornil na několik lží a debilit, které zazněly ve Tvém podcastu.“ Takto začínal e-mail, který jsem dostala poté, co jsem vypustila do světa podcast o tom, že existují jen 2 skupiny zpětných vazeb, a to je konstruktivní zpětná vazba a tzv. emoční plivanec. Jestli jste ještě neslyšeli nebo nečetli, tak rozhodně doporučuju a budu se těšit na další zpětnou vazbu. A tímto zdravím pana Františka a...

láskou. Jsem posedlá láskou. Jsem nemocná láskou. Jsem absolutně beznadějně zamilovaná. Bolí mě srdce. Moje srdce se rozletělo na kousky. Nemůžu spát, jíst, myslet. V podstatě když se nad tím zamyslíte – tak připodobňujeme mezilidskou lásku buď k extrémnímu násilí, nebo k devastující nemoci. Dnes tomu nebude jinak, půjdeme na dřeň…

Lásku se snažilo popsat nepřeberné množství umělců, psychologů a filozofů. Nikdo se ale nikdy neshodl na přesné definici. Až na dva obory, které vysvětlují lásku jasně a stručně. Biologie a chemie. Láska je v podstatě brutální biochemická intoxikace organismu. A dále si ukážeme, že láska je vlastně droga a my všichni jsme závisláci dychtící po své další a další dávce. Co se nám tedy děje v těle v jednotlivých stádiích lásky? Ano, přesně tak, existují určitá stádia lásky a je zcela...

Kolik druhů partnerské lásky znáš, tolikrát si svého partnera vážíš a tolikrát jsi šťastným člověkem. To neřekl nikdo slavný, to jsem vymyslela já, ale je to dobrý, že jo…? Kolik druhů partnerské lásky znáš, tolikrát si svého partnera vážíš a tolikrát jsi šťastným člověkem. Všechno vysvětlím. V minulém podcastu jsem Vám vyprávěla, že jsem poprosila svých 11 přátel, ať mi heslovitě řeknou, co pro ně znamená láska. Někteří odepsali hned, jiní se mě začali ptát: „A to jako myslíš lásku k...

All you need is love. Jo, Beatles to prokoukli, ti věděli, za čím se ve finále všichni tak urputně ženeme. Vše, co potřebuješ k životu, je láska. Ano, ať jste momentálně sami, nebo ve vztahu, ať jste čerstvě zamilovaní, nebo jste po rozchodu, ať jste šťastní nebo nešťastní, ať se cítíte v lásce momentálně jistí v kramflecích, nebo naopak váháte a stojíte na pomyslné životní křižovatce – láska byla, je a bude všude kolem nás. Lásce prostě neutečete. Jak ře

Moji drazí „flipchartisti“! Mým snem je, aby opravdu série těchto 3 flipchartových podcastů (tím myslím podcast #46, #47 a tento) nastartovala revoluci v prezentování v Čechách a na Slovensku, aby vnesla takový ten správný průvan do zasedaček a flipchart se používal daleko víc a navíc správně. Správně tak, aby interaktivně podpořil prezentaci, zapojil lidi v zasedačce a dodal celému meetingu úplně jiný drive a náboj. V prvním podcastu z této série #46 jsme si řekli

Tak co, je flipchart u Vás ve firmě spíše šlapka prodejná, nebo zaprášená chudinka v koutě? V minulém podcastu jste dostali návod, při jakých příležitostech je flipchart daleko lepší pomocník než nějaké slidy a PowerPoint. Dnes se podíváme na základní pravidla používání flipchartu a věřte mi, díky následujícím tipům a trikům se stanete mistry v prezentování u bílého papíru. Flipchart Vás bude milovat a Vy budete milovat flipchart! Vsadím se, že tohle prav

Flipchart. Jednoho krásného dne, a to přesně 8. května 1913, napadlo Johna Henryho Pattersona, zakladatele ohromné společnosti National Cash Register Company, vzít pořádné kusy papíru, přichytit je na tabuli a začít na ně psát. Takhle primitivně vznikl jeden z nejsilnějších nástrojů prezentování. Věřte mi, když flipchart používáte správně, může se z něj stát o dost lepší prezentační pomocník než nějaký PowerPoint nebo Prezi. Proč? No, protože flipchart umožňu

Všichni pořád dokola mluví o tom, jak je důležité dávat zpětnou vazbu. A tak zpětnou vazbu dává každý druhý, každý má názor na všechno, co děláte, každý Vám moc rád něco zkritizuje a nedejbože, když je v tu chvíli jenom schovaný za svým počítačem a nestojí k Vám tváří v tvář – pak Vám s lehkostí a stupiditou sobě vlastní napíše, že stojíte (s prominutím) za hovno a jste k ničemu.

Pracovat sama na sebe v sobě skrývá nekonečné množství možností, výhod, benefitů, ale zároveň i úplně stejné množství výzev a problémů, které jako zaměstnanec prostě neřešíte. Jsem srdcař, vždycky jsem byla a nehodlám na tom nic moc měnit. Jak jsem se ale naučila, v momentě, kdy se Vám byznys rozjede a Vy to už nezvládáte sami, musíte si vytvořit tým, musíte si najít takové Vaše anděly strážné, kteří Vám budou pomáhat, budou Vás podporovat na Vaší cestě, a hlavně budou za Vás dělat práci,...

Graf. Vizuální hračka, bez které by dle mnohých prezentace snad už ani nebyla prezentace. Úplně to vidím, jak jsem ještě jako test-manažerka skončila svou prezentaci boardu ohledně plánovaných školení testingu mého týmu. Nastalo ticho, zvednul se vedoucí oddělení a zahřměl: „Slečno Boušková, prezentace to byla vskutku dobrá, ale jak to, že jste tam neměla žádný GRAF?!“ Usmála jsem se: „Podle mě zde nebyl potřeba. Kam byste jej zařadil Vy?“ Nevěřícně se na

Psal se rok 1984, srpen, bylo horko k padnutí, když si Robert na předzahrádce zapálil a přemýšlel, jak lidem usnadnit něco odprezentovat. Bez tužky, propisky a haldy papírů. Robert Gaskings, viceprezident společnosti Forethought, típnul cigaretu a zasedl zpět ke svému stolu. Měl nápad. Trvalo tři roky a ještě mnoho vypálených cigaret, než roku 1987 spatřil světlo světa první software pro tvorbu prezentační grafiky. Zrodil se námi všemi milovaný a zároveň tak srdečně nenáviděný PowerPoint.

„Peti, neprezentuju poprvý, už mám něco za sebou, navíc my máme firemní 'templáty', s tím stejně nic moc neudělám. Takže téma „Jak dělat slidy během našeho koučinku“ probírat nemusíme, mám je, podle mě, fakt v pohodě.“ Tohle slýchávám dnes a denně. Pak mi klient ukáže nějakou prezentaci a mě v 99 % málem „omeje“. Celkem v pohodě je, když je v červenci venku místo očekávaných 30 stupňů příjemných 26, ale to, čeho jsem často na koučiních svědkem

Meditace. Před 2 lety jsem si řekla, že to vyzkouším, že se potřebuji uklidnit, přemýšlet jinak, potřebuji se ráno probudit s klidnou myslí a stejně tak usínat. Našla jsem si hromadné meditace, kde je vítán každý.

Vsadím se, že každý každičký z Vás už někdy ležel na gauči, prožíval třeba nějaký splín a každého z Vás napadla záludná vlezlá otázka: „Co tu vlastně dělám? Jaký je vlastně smysl života?“

Určitě to znáte. Přijde za Vámi partner/partnerka, kamarád/kamarádka, mamka nebo taťka, popřípadě babička či dědeček a začnou si na něco stěžovat. Co na něco... pořád řeší to samé. Pořád dokola. Mě osobně to dřív hrozně rozčilovalo. Krásným příkladem je moje kamarádka Eva, která mi jeden čas pravidelně telefonovala a vždycky si stěžovala na svého manžela Igora. Igor – v mých očích totální manipulativní pitomec, který si vždycky všechno vydupal, aby

„Partnerská komunikace věda je, má však cenné údaje. Neklesejme na mysli, ona nám to vyčíslí.“ To si pište, že nám to vyčíslí. Díky partnerské komunikaci máte možnost dokonale poznat svého partnera, ale co je ještě lepší, poznat i sami sebe! Dnes to bude o obviňování, o strachu, o lásce a frázi JÁ, která Vám umožní se hádat s „fokusem“ na řešení, ne na vítězství.

Zapomeňte na myšlenku, že lidi ve Vašem životě potkáváte náhodou. Svět je jako obrovský radar, který nás neustále v jednom kuse skenuje a detekuje, co se potřebujeme naučit, kde jsme zamrzli, co jsme nepochopili, a dle toho nám posílá do života odpovídající osoby a události, které nás – pomocí emocí jako je vztek, smutek, beznaděj, zoufalost, panika, strach – učí. Mění naše přesvědčení, mění nás. Všechno je to předem nějak vypočítané, jakoby naplánované.

Jak říká psycholog a psychoterapeut Honza Vojtko: „Takový klasický příklad. Jdete ke kámošce nebo za klukama na pivo a ještě si ani nezujete boty a od prvního momentu začnete na partnera/ku nadávat, začnete ho pomlouvat. Tím nemyslím, když si jednou za čas někde vylejete svůj kyblík, ale když to děláte pravidelně, nevědomky, automaticky prostě nadáváte na svou polovičku. A to může být docela, s prominutím, průser, protože tady to není jednorázová akcička, někde mi

Vztahy, ach ty vztahy. Každý chce mít vztah, a když ho má, pořád si na něco stěžuje. Jednou je všechno hrozně moc prima a podruhé stojí všechno za prd. Jednou Vás partner nebo partnerka mile překvapí, jindy Vás jejich reakce totálně šokuje. Je to jako na horské dráze… Můj první vážný vztah jsem začala, když jsem oslavila své 18. narozeniny. Jmenoval se Jarda, byl o 7 let starší a ze zimní lásky na první pohled na lyžařském vleku byl najednou vztah na krásných 7 l

Minulý víkend jsem byla u rodičů v Plzni na zahradě a přijela má skvělá kamarádka Míša, se kterou vždycky máme duchaplné rozhovory, které jdou do hloubky a to mě hrozně baví. Tak jsme s Míšou začaly na terásce probírat, jak přijít na své poslání na zemi a jaký je vlastně smysl života. Má milovaná maminka stála v kuchyni, která je hned vedle terasy, chvíli nás poslouchala, pak to nevydržela, přišla a říká: „Holky, Vy se nějak hrozně prožíváte, hrozně se šlukujete. Podle mě řešíte šílený...

Před 3 týdny mi zemřela má milovaná babička. Když byla týden v kómatu, začala jsem ze zoufalosti hledat informace, co se vlastně s člověkem během kómatu děje. Našla jsem plno informací o tom, jak si duše lítá v jiných světech a prozkoumává neprozkoumané. Dokonce jsem četla článek, kdy paní popisovala, jak se jí zdálo, že je na nádherném místě na její vysněné Antarktidě, dívá se na západ slunce a sedí tam celá zmrzlá a omámená tou krásou. Když se probrala