Petr je nejen vášnivý fotograf, ale patří především k nejrespektovanějším publicistům v oboru digitální fotografie. Kdysi stál u zrodu magazínu DIGIfoto, kde mhoho let působil jako šéfredaktor. Většina jeho článků se týká zejména fotografické techniky a technologie, dnes Petr působí jako autor webu nikonblog.cz, takže jsme si rozhodně měli o čem povídat - jak jinak, především o fenoménu digitálních technologií, sociálních sítí a internetu obecně…

Rodák z Hodonína žijící v Brně, několikanásobný držitel ocenění Czech Press Photo, „výtvarný dokumentarista“ systematicky pracující na dlouhodobých projektech, které velmi subjektivní optikou zkoumají svět kolem nás. To je stručná charakteristika Jana Cágy, neúnavného „hledače pravdy“ a experimentátora. http://caga.cz/

Honzovo jméno není třeba představovat. Ve světě reportážní a především dokumentární fotografie patří ke stálicím nezpochybnitelných kvalit. Dobré jméno si vybudoval ve spojení s Lidovými novinami a časopisem Týden, u jehož zrodu v 90. letech stál. Dnes je svobodným fotografem a s jeho nezaměnitelným rukopisem se můžeme střetávat na mnoha platformách, často i ve spojení se spolkem 400 ASA, jehož je spoluzakladatelem. S Honzou jsme si povídali o jeho dětství v socialismu i fotografických...

Honza je špičkový reportážní fotograf na volné noze a, jak už to tak bývá, poznali jsme se před lety na jedné akci a měli jsme tak společné téma. Celou dobu mě udivuje jak širokého spektra motivů Honza dosahuje, nicméně za sebe bych vypíchnul jeho práci pro organizaci Oktagon, kde fotografuje zápasy bojových sportů a promo, a také naši společnou zálibu - letadla.  https://www.janzirovnicky.cz/

Kamil, který letos slaví šedesátku, je fotografický profesionál, jehož život se častokrát odráží od šťastných náhod a setkání. Fotografii miloval už jako dítě a stejně tak i Formuli 1. Povídali jsme si o tom do jakých profesních nebo geografických končin ho život zavál, o jeho práci v TV Nova nebo v časopise Playboy. Dnes se Kamil věnuje i vyhledávaným kursům a workshopům s atraktivními žánry glamour nebo akt.

Roman "Black" Černý je podle svého vlastního tvrzení "jenom takovej pankáč". Jeho otisk v tuzemské komerční fotografii je však velmi silný a originální. Zejména svérázné pojetí portrétního žánru nepostrádá nadhled a humor, což se na tuzemské scéně moc nevidí. Romanovy snímky bezpochyby znáte například ve spojení s kapelami J.A.R. nebo Monkey Business, nicméně Roman fotí nejen tuzemské hvězdy, v portfoliu má i fůru zahraničních.

Saša je nejen úspěšný komerční fotograf, ale také osobitý výtvarník a světoběžník. Ke své práci i volné tvorbě využívá digitální i analogovou techniku rozmanitých formátů. Jeho série "Plebejské dny" kombinuje meditativní dokumentární přístup s existenciálním podtextem, zabalený do působivých barevných kombinací.

Zdeněk Dvořák je multitalentovaným reportážním a dokumentárním fotografem. Za svoji práci obdržel mnoho cen, včetně několika umístění v Czech Press Photo. Jeho snímky v sobě nesou nejen vysokou řemeslnost, ale čiší z nich i specifická poetika, ať už jde o soubory z výlovů rybníků, zabíjaček nebo Cirkusu Humberto. Zdeněk je zároveň velmi hravým tvůrcem a škála motivů v jeho portfoliu je skutečně široká. https://zdenek-dvorak.cz/

S Peterem (vlastním jménem Petr Gabaj) nás pojí zvláštní osudový moment. Díky mojí indispozici po autonehodě začal tento multitalentovaný renesanční člověk fotografovat. K tanci, hudbě, režii, produkci a castingu tak přibral vytváření zajímavých vizuálů mnoha žánrů. Probrali jsme celý Peterův profesní život i spoustu  milníků a zvratů, které přináší sám osud. https://www.petervonreichenberg.com/

Marek patří k nejlepším komerčním fotografům u nás. Na začátku své kariéry procestoval Izrael a USA, přesto ho to vždycky táhlo zpět do Čech. Po návratu tak začal fotit módu a portréty v časopisech, stal se i vyhledávaným reklamním fotografem. Většina Markovy práce je prodchnuta syrovým, živelným stylem, nejznámnějším osobním projektem je pak "Burning Man", který vyšel i jako výpravná publikace. S Markem jsme "prolétli" jeho dosavadním životem a otevřeli jsme i některá z kontroverznějších...

Jméno Jaroslava Kučery (*1946) je ve světě humanistické fotografie pojmem. Tvorba této živoucí legendy odráží především konec 60. let a zejména tzv. "normalizaci" v Československu, tedy éru socialismu. Kvality však prokázal i po sametové revoluci, například když v roce 2000 obdržel hlavní cenu - fotografie roku - na Czech Press Photo. S Jaroslavem jsme shrnuli jeho život a trošku nakoukli i "pod pokličku". 

Jana je zdravotní sestra a fotografka. Její kolekce snímků z lékařského a nemocničního prostředí jsou velmi sugestivní. Nejde o prostředí, které je pro většinu z nás příjemné, nicméně příběhy, které jsou s fotografiemi spojeny, nesou silnou výpověď nejen o náročných profesích, ale i obecné zamyšlení nad hodnotou zdraví a života. O své práci i o fotografii mluví Jana velmi otevřeně a setkání s ní byl pro mě velký zážitek.

Michal přesně naplňuje pravidlo o tom, že čím lepší fotograf, tím menší caviky. Přes fakt, že je držitelem mnoha ocenění, včetně Czech Press Photo nebo Sportovní fotografie roku, je skromný a pokorný a je znát, že touha zachytit esenci cyklistiky v něm neutuchá. Michal nejen, že patří k nejlepším sportovním fotografům u nás, troufnu si říct, že některé jeho obrázky mantinely u tratě přesahují a povyšují je na lidskou výpověď o věčné ambici překonat nemožné.

Petra je intuitivní portrétistka. Když jsem tuto formulaci slyšel poprvé, pojal jsem jisté podezření a díval se na její tvorbu skrz prsty. O to víc mě potěšilo, když se to ukázalo jen předsudkem z nevědomosti. Petřiny fotografie jsou, řekněme, ženské, mají však v sobě to hlavní o co v portrétu jde - zachycují ryzí emoce.

Jeho fotografie jsou jako zlidovělá písnička. Bezpochyby některou z nich znáte, jen nevíte, že ji fotil on. Pozvání na Schůzku tentokrát přijala skutečná legenda československé (a později české) fotografie, pan Dušan Šimánek. Byl nejen jedním z nejlepších reklamních fotografů, je zároveň výraznou postavou našeho výtvarného umění jako celku. Víte od koho je portrét Václava Havla, který mnoho let tvořil součást všech státních institucí? Za faktem, že o tomto autorství nevíte bezpochyby stojí...

Tomáše jsem poznal před několika lety jako tichého, nenápadného asistenta. Zároveň pracoval v největším obchodě s foto a video technikou u nás. V mezidobí se vypracoval, teplé místo opustil a vydal se na volnou nohu. Ve svých devětadvaceti je úspěšným  fotografem a video makerem a neví kam dřív skočit. Je univerzálem, fotí koncerty, svatby, MMA zápasy. Jaké jsou dnes sny "kluka" pod třicet?

Hledal jsem do Schůzek člověka, jehož portfolio bude spíš oddechové a našel jsem Vojtu. Živí se sice  reportáží nebo fotkami interierů, přesto mě zaujal spíš krajinnými výjevy, které sám označuje za "pouhé" hobby. Povídali jsme si tedy o krajině, ale i jen tak o životě a cestách s batohem plným fototechniky.

Matúš Zajac je výjimečným zjevem na scéně (česko)slovenské dokumentární fotografie. Proniká nejen do komunit po všech stránkách zajímavých lidí, ale snaží se nahlédnout i jejich duši. Mnohovrstevnaté eseje publikuje v elektronických i tištěných médiích, nicméně soustředí se především na ucelené knižní projekty („Podoby viery“, 2011, „Out“, 2014, nebo aktuální „In“, 2020). Matúš je držitelem mnoha ocenění, včetně prvního místa na Czech Press Photo v kategorii Příroda a životní prostředí....

Zdeněk je herec, který se shodou okolností stal i fotografem. Takže krom divadla, filmu, televize a dabingu se věnuje hlavně pořizování obrázků ze všedních ulic dneška. Procházky s foťákem jsou pro něj spíš relaxem, jeho tvorba je proto vyvážená a nezabývá se jen temnou stránkou nebo lidmi na okraji společnosti. Spousta jeho figurek naopak budí úsměv na tváři...

Větrem ošlehaný horal fotografuje od dětství a celý život zůstává věrný svému rodnému Valašsku. Trpělivě dokumentuje životy lidí kolem sebe a tím i proměny společnosti, včetně prolínání minulosti do reality dneška. Josef si na nic nehraje, jeho fotografie jsou civilní, syrové a autentické, bez nánosu patosu nebo melancholie. On sám je příliš skromný, ale podle mého pohledu patří jeho dílo k tomu nejlepšímu, co u nás v dokumentu můžeme spatřit. www.josefvrazel.cz 

Ondřej pochází z Ostravy, ale dnes sídlí v Praze. Na Palackého Univerzitě v Olomouci sice vystudoval ochranu a tvorbu životního prostředí, ale řízením osudu ho to přitáhlo k fotografii a filmu. Je také velkým nadšencem do chemického procesu. Takže kdykoli může, fotí na film, včetně komerčních zakázek.

Roman je fotoreportér ČTK a držitel mnoha ocenění, včetně 1. místa v kategorii Sport v soutěži World Press Photo. Zároveň je ale vášnivým milovníkem železnice a z našeho rozhovoru vyplývá, že jedno bez druhého by  v jeho životě patrně neexistovalo.

Robert je hudebník a fotografický univerzál. Osobně mě však nejvíc zaujala jeho volná tvorba, ve které svébytným způsobem propojuje ženskou krásu, fetiš a speciální výtvarné techniky. Společně jsme probrali 20 let Robertova profesního života, včetně jeho odskoků do reportáží pro Večerník Praha nebo MF Dnes.

Tono Stano. Netřeba dalšího komentáře...