Počátek 90. let minulého století: československá zahraniční politika se probudila z hibernace. Po celá desetiletí byla diplomacie podřízená Sovětskému svazu a najednou se prakticky ze dne na den změnila v diplomacii sebevědomého státu, který ví, že chce radikálně změnit své místo ve světě. A mimo jiné vycouvat z vojenského paktu, jehož jediným smyslem bylo své členy držet na krátkém vodítku a v případě neposlušnosti na ně vzít hůl.

Na konci 80. let se v Severních Čechách opravdu dalo dýchat jen s jistým sebezapřením. Velmi znečištěné ovzduší bylo ale i jinde. V emisích na obyvatele byl náš stát na jednom z prvních míst ve světě. Hodnoty koncentrací z nejzatíženějších lokali – Podkrušnohoří, Praha, Ostravsko – překonávaly jen údaje z měst rozvojových zemí s nejvíce zatíženým životním prostředím.

Před 80 lety se narodil písničkář Karel Kryl. Zatímco se kritikové přou o literární a hudební úrovni Krylova uměleckého odkazu, u veřejnosti si získal nesmrtelnost v letech 1968 až 1969, kdy se jeho protestsongy staly symbolem doby.

Na konci 50. let se tehdy jednatřicetiletému architektovi Václavu Krejčímu nabídla jedinečná příležitost – navrhnout centrum nového města Most, které se teprve mělo stavět. Jak na to dnes vzpomíná? A dokážeme s odstupem času ocenit socialistickou architekturu?

Byla to velká sláva, když se v Helsinkách v srpnu 1975 podepisoval závěrečný akt Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Média sovětského bloku včetně Československého rozhlasu o ní tehdy referovala jako o vítězství pokrokových sil, zdravého rozumu, diplomatického úsilí socialistických zemí a „rozumných“ sil buržoazního světa. Ve skutečnosti brežněvovské impérium považovalo výsledek z Helsinek především za vlastní vítězství.

Na Ukrajině zahynulo podle historika Timothyho Snydera v letech 1933 až 1945 čtrnáct miliónů lidí. A to v důsledku řízeného hladomoru, velkého teroru, okupace území nacistickým Německem a komunistickým Sovětským svazem podle linie dohodnuté v tajné doložce paktu Molotov-Ribbentrop v roce 1939 i v důsledku války. A právě v tomto období sílí aktivity směřující k vytvoření nezávislého státu. Ukrajinskému nacionalismu se věnuje Téma Plus Pavla Hlavatého, který vysíláme v repríze.

Jednou rázná traktoristka, pak mlčenlivá puťka. Obraz ženy v populární kultuře i médiích procházel změnami. Dnes ovládá veřejný prostor trend zobrazovat ženy takové, jaké skutečně bývají. Tedy nejen ty krásné a mladé, ale i ty starší, nesouměrné nebo s nadváhou. Hrdinky filmů mívají podobně různorodý charakter. Vždycky to ale tak nebylo. Změnám zobrazovacího stereotypu v českých zemích zhruba od druhé poloviny 20. století se věnuje Téma Plus.

Diplomat, vášnivý boxer, ale hlavně zapomenutý hrdina protinacistického odboje. To je Hubert Masařík – muž, který po boku později popraveného ministerského předsedy generála Aloise Eliáše pomáhal stovkám českých vlastenců dostat se z německých věznic a lágrů. Svůj boj začal jen několik týdnů poté, co 15. března 1939 německá vojska obsadila české země.

Sýrie, Irák, Kuba, Angola, Venezuela, Indie. To jsou jen některé ze zemí, kam v dobách socialistického Československa vyjížděli našinci za prací. Mohlo jít jednak o práci v rámci projektů na pomoc spřáteleným rozvojovým zemím, nebo plnění nejrůznější komerčních stavebních zakázek.

Nejméně od konce 50. let poskytovalo Československo vysokoškolská stipendia lidem z tzv. rozvojových zemí. Z Afriky, Asie i jižní Ameriky. Československými vysokými školami jich prošly tisíce. V roce 1961 Československo po sovětském vzoru zřídilo zvláštní vzdělávací ústav určený přímo těmto studentům. Šlo o Univerzitu 17. listopadu v Praze.

Podpora tak zvaného národně osvobozeneckého boje, výstavba pivovarů, cukrovarů, elektráren. Vývoz zbraní, studentská stipendia, školení vojenských odborníků, technická i vědecká pomoc. To všechno, a ještě leccos dalšího bylo v dobách socialistického režimu součástí vztahů, které Československo udržovalo s – jak se tehdy říkalo: rozvojovými zeměmi. Tedy zeměmi třetího světa.

V těchto dnech uplynulo 65 let od jednoho pozapomenutého výročí československé kinematografie. Navzdory tomu, že šlo o filmový festival, o kulturním přínosu nelze mluvit. 1. festival Československého filmu pořádaný na konci února 1959 v Banské Bystrici se do dějin našeho filmu zapsal hlavně kvůli konferenci, která se během něj odehrála a která na několik let téměř zastavila reformní vývoj československého filmu.

Nacisté měli za 2. světové války s českým národem své tajné plány. Jedním z nich byla i násilná germanizace. Částečně si ji vyzkoušeli na dětech.

Člověk s neuvěřitelným životním příběhem Emerich Rath byl všestranným sportovcem, olympionikem, trampem i zručným obchodníkem se sportovními potřebami. Jeho jméno se po letech začíná vracet do veřejného prostoru, odkud během druhé poloviny minulého století prakticky zmizelo.

Rusko-běloruské vztahy jsou předmětem doslova celosvětového zájmu už od 90. let minulého století. Od doby, kdy se sice rozpadl Sovětský svaz, zato však ve druhé polovině této dekády a ještě za Borise Jelcina, vznikl sice prchavý, ale přece jen Svaz Ruska a Běloruska. Poslechněte si pořad Libora Dvořáka, který si pozval Adélu Dražanovou, Petru Procházkovou, Ondřeje Soukupa, Karla Svobodu a Vladimíra Votápka.

Československý parlament neboli Národní shromáždění se stejně jako vláda a předsednictvo ÚV KSČ ocitlo v prvních dnech sovětského vpádu do Československa v poněkud schizofrenní situaci. Všichni ti muži a ženy ve „zvolených“ funkcích se začali poprvé chovat jako představitelé suverénní země nezávislé na moskevské centrále. Bylo to úctyhodné, a zároveň to přišlo příliš pozdě. Pod dohledem tanků neměly pevné postoje dlouhého trvání.

Za první republiky tvořili vnukové Tomáše Garrigua Masaryka nedílnou součást obrazu prezidenta. Média pravidelně zveřejňovala fotografie kloučků hrajících si s důstojným kmetem. Herbert a Leonard Revilliodovi byli syny Olgy Masarykové, narodili se a žili ve Švýcarsku.

V polovině roku 2022 přišel studentům českokrumlovského gymnázia nečekaný dopis. O to překvapivější, že měl více jak padesát let zpoždění. Navíc pisatelka byla jen o málo kratší dobu po smrti. Nehledejme za tím pochybení poštovní doručovací služby ani důkaz existence posmrtného života. Cesta ztraceného dopisu Libuše Palachové ke svým adresátů, respektive k další generaci českokrumlovských studentů, je zcela reálná a nepochybně smysluplná.

Pro prosté Řeky bylo osvobození od několikaleté německé okupace sice vítaným, ale spíš symbolickým milníkem. Válka totiž pokračovala, jen s tím rozdílem, že teď už nestříleli Řekové na Němce, ale na jiné Řeky, kteří se od nich lišili názorem na budoucí směřování země. A právě to přivedlo některé z nich do exilu – zamířili mimo jiné do tehdejšího Československa, jak přibližuje Téma Plus Víta Pohanky.

Divadlo Járy Cimrmana mělo v průběhu normalizace řadu problémů s represivními i schvalovacími orgány. Osobitý humor se stal opakovaně terčem nejrůznějších tlaků, postihů, ba i zákazů. První zmínky o Járovi Cimrmanovi (někdy též Járovi da Cimrmanovi) se objevily v rozhlasovém cyklu Vinárna U Pavouka v posledních měsících roku 1966.

Bunkr, Mersey, Rock Hill, Pod lampou, Hudební bazar, Banán, Roxy, Tukan – to je jen několik málo z velkého množství hudebních klubů, které u nás fungovaly v 90. letech. Patřily k fenoménům tohoto neobyčejného desetiletí.

„Ty nejíš maso? To ti musí chybět bílkoviny. Vždyť Ti to ani nemůže chutnat.“ To jsou jen některé z reakcí lidí na dobrovolné vyřazení masa, případně jiných živočišných produktů z jídelníčku. Málokdo tuší, že historie vegetariánství je daleko starší, než by se mohlo zdát. Na světové úrovni bychom jeho kořeny nalezli ve filozofických směrech Asie a starého Řecka.

„Přestaňte s tím… A už mi nevolejte! Do Moskvy pojedu, už je rozhodnuto.“„Rozumím, … a děkuji.“

Uvolňování napětí – zostřování napětí. To už v našem seriálu o některých kapitolách studené války několikrát zaznělo. Extrémně zostřené napětí bylo především v období kubánské krize. Pak, jak víme, se situace poněkud uvolnila. Pro léta sedmdesátá a vztah mezi Sovětským svazem a USA, potažmo Západem a Východem, se vžil název détente – uvolnění.