Otřesený Adso se vyzpovídá Vilémovi a pak rozvažuje nad úlohou ženy v plánu stvoření, nakonec ale objeví mrtvého muže.

Ubertin vypravuje Adsonovi příběh fra Dolcina, další příběhy si Adso připomene a přečte v knihovně už sám a pak se setká s dívkou krásnou a strašnou jak vojsko pod praporci.

Dojde k dalšímu rozhovoru s opatem, Vilém předloží několik obdivuhodných nápadů na řešení záhady labyrintu a nakonec se mu to podaří tím nejracionálnějším způsobem. Pak se najíme sýrových placek. I recept bude!

Vilém Adsonovi vypráví o velké řece kacířství, o úloze prostých lidí v církvi a svých vlastních pochybnostech ohledně poznatelnosti obecných zákonů a jen tak mimochodem poví, jak rozluštil černokněžnické znaky zanechané Venantiem.

Adsonovi se dostane od Salvátora důvěrných sdělení, která není možno shrnout do několika slov; vnuknou mu však radu starostlivých úvah. Zmíněná literatura: T. Snyder — Krvavé země, Černá zem; A. Reidová — Leningrad.

Ve skriptoriu Adso rozvažuje nad historií svého řádu a nad osudy knih.

V cele zmizelého Berengara se najde zakrvácený hadr, a víc nic.

Konečně vnikneme do labyrintu, máme podivná vidění a nakonec, jak se to v labyrintech stává, zabloudíme.

Vejdeme do Budovy, narazíme tam na tajemného návštěvníka, objevíme tajemnou zprávu s černokněžnickými znaky a knihu, která hned poté zmizí, a budeme ji hledat v mnoha dalších kapitolách, důležitá je i krádež drahocenných Vilémových skel.

Kapitola je krátká, ale stařec Alinardus v ní stejně poví zajímavé věci o labyrintu a o tom, jak se do něj dostat.

Opat projevuje pýchu nad bohatstvím svého opatství a obavy z kacířů a Adso nakonec zapochybuje zda dobře učinil, vydal-li se do světa.

Bengt povídá podivné věci, z nichž vysvitne, že život v opatství není právě povznášející.

Dojde k hádce mezi prostými osobami. Aymardus z Alessandrie učiní několik narážek a Adso si zamedituje o svatosti a o výkalech ďáblových. Pak se Vilém a Adso vrátí do skriptoria a Vilém tam spatří něco zajímavého, potřetí rozmlouvá o tom, zda smích je či není povolen, ale nakonec se nesmí podívat, kam by chtěl. (Err. A byť je jistě pravda, že moudrost je výsadou moudrých, chtěl jsem samozřejmě říci, že výsadou moudrých je stručnost.)

Bengt z Uppsaly se svěří s několika věcmi, s jinými se svěří zas Berengar z Arundelu a Adso se dozví, co je pravé pokání.

Pár hodin mystického štěstí přeruší krvavá událost.

Vilém a Adso se těší milým pohostinstvím opatovým a rozhovorem s pohněvaným Jorgem.

Odbude se prohlídka zbývající části opatství, Vilém dojde k několika závěrům ohledně smrti Adelmovy a promluví si s bratrem sklářem o sklech na čtení a o strašidlech, která číhají na toho, kdo hodně čte.

Dojde k návštěvě skriptoria a seznámíme se s řadou učenců, písařů a malířů iniciál a taky se slepým starcem, který očekává Antikrista.

Vilém vede velice učený rozhovor se Severinem, bratrem herbaristou. (Oprava: Kuchyně a refektář jsou v přízemí, nikoliv v prvním patře.)

Adso obdivuje portál chrámu a Vilém se setká s Ubertinem z Casale. (Čtenář poprvé váhá, zda tohohle zvládne dalších čtyři sta stránek.)

V tomto díle („bonusu“) odbočíme od knihy samotné a podíváme se trochu detailněji na benediktinský řád.

Vilém vede poučný rozhovor s opatem. (Adso předstírá, že je pytlem a naslouchá.)