Ve 2. polovině 19. století to chudé hornické rodiny neměly vůbec jednoduché. Mnohdy její členové hledali lepší život jinde, třeba v Rakousku, Německu nebo třeba Americe. V Chotěšově a okolních vsích jich žilo díky tamním dolům poměrně hodně. Jednou z těchto rodin byli i Theissovi.

Ke konci 2. světové války byl v obci Roupov na jižním Plzeňsku poplach téměř na každodenním pořádku. Okolní hluboké lesy totiž dávaly možnost úkrytu esesmanů, a tak byli roupovští obyvatelé neustále ve střehu.

Na samém okraji města Rokycany se rozprostírá zahrádkářská kolonie zvaná Němčičky. Odtud je dnes krásný výhled na město samotné i na okolní přírodu. Dohlédnete odtud třeba také na nedaleké polesí Čilina, které v minulosti sloužilo jako spolehlivý úkryt nejrůznějším lapkům a kriminálním živlům.

4. února roku 1938 se Robčicemi nedaleko Liblína nesla šokující zpráva – v blízkosti obce visel v lese oběšený muž. Zprávu přinesla do vsi paní Nekolná z Čivic, která tudy zrovna procházela se svojí dcerou.

V první polovině 19. století se v Mokrouších nedaleko Tymákova odehrála poměrně zajímavá a dnes snad i poněkud nepochopitelná aféra. Došlo tady totiž k odcizení peřin.

V letech 1933 a 1934 panovala v lokalitě, kde se tento příběh udál, velká vedra a sucha. Studny byly prázdné a ne a ne zapršet. V té době se díky tomuto počasí zrodil v hlavě jednoho z tamních obyvatel velmi nebezpečný nápad.

10. července roku 1913 se v Chlumčanech na jižním Plzeňsku odehrála velice znepokojivá událost. Došlo k usmrcení malého chlapce, kterého si manželé vzali ze sirotčince. Co hůř, zavraždili jej právě oni.

Asi žádná doba není jednoduchá a ani více milostivá k těm, kteří by to obvykle potřebovali nejvíce. Výjimkou nebyla ani druhá polovina 19. století, kdy chudí lidé a zejména služebné zažívali velké těžkosti.

V lese Lipovice mezi Nekmířem a Všeruby na severním Plzeňsku stojí krásná kaplička z roku 1903. Ta však není tématem této reportáže. Pokud byste prošli kolem ní a pokračovali dál, dojdete k místu, kde v minulosti stávala hájovna Lipovka. Ta 6. března roku 1951 lehla popelem.

Během 1. světové války trpěli lidé nedostatkem potravin. Pokud se někde nějaké menší zásoby objevily, byly na příděl, a na každého se také nedostalo. To pochopitelně vyvolávalo negativní reakce ze stran nejen západočeských obyvatel.

Ve druhé polovině 16. století se na Plzeňsku odehrál milostný příběh protknutý magií, přinejmenším tedy domnělou. Tovaryš z Klatov procházel krajinou a nechával se najímat na práci. Ze svého majetku, který neustále nosil s sebou, si nejvíce cenil staré německy psané knihy v černých deskách, kterou považoval za kouzelnou.

V Dolní Lukavici na jižním Plzeňsku pobýval v první polovině 20. století člověk, kterému místní nemohli přijít na jméno. Ač to byl vyučený a navíc šikovný zedník, dal se na scestí a tropil jednu nedobrotu za druhou.

V srpnu roku 1931 zažila Koterovská náves v Plzni poměrně dramatické okamžiky. Za velkého zájmu místních i médií tady totiž došlo k obklíčení statku s číslem popisným 3 četníky. Zhruba patnáctihodinové drama se neobešlo bez obětí.

Dům s číslem popisným 3 na Koterovské návsi v Plzni pamatuje dramatické chvíle. V první polovině 20. století tady došlo k vyřizování účtů mezi selským synem Josefem Kondrem a četníky.

Sousedské vztahy mohou být někdy poněkud složitější. Své o tom vědí v Netunicích na jižním Plzeňsku, kde spolu v poměrně nedávné minulosti nevycházely dvě sousední rodiny.

U obce Vřeskovice, kterou najdeme zhruba mezi Červeným Poříčím a Roupovem, se nachází velice poklidné místo. Kaplička sv. Jana Nepomuckého společně s lavičkou, odkud jsou nádherné výhledy do kraje. Málokdo by řekl, že toto místo pamatuje dávnou tragédii.

Kostel sv. Martina ve Chválenicích na jižním Plzeňsku zaujme jistě každého, kdo projíždí obcí. Za výstavbou poměrně monumentální sakrální budovy stojí krom jiného svatokrádež.

Statek Christlhof neboli Pohádka nedaleko Čachrova v okrese Klatovy je úzce spjat s osobou sériového vraha Ivana Roubala. Ten si statek pronajal v 90. letech minulého století. Ačkoliv se tyto neblahé události přihodily poměrně nedávno, do seriálu Zločiny staré Plzně a okolí tematicky bezesporu patří.

Stvolny jsou malá poklidná vesnice na severním Plzeňsku, část města Manětín. Klid zde ale rozhodně nebyl v roce 1919, kdy tady ke konci září začínal školní rok. Právě škola se stala příčinou sváru mezi zdejším českým a německým obyvatelstvem.

Roku 1876 započala výstavba studny u takzvané Staré školy a kostela sv. Jakuba Většího na Prusinách u Nebílov na jižním Plzeňsku. Žádost o výstavbu tehdy podal řídící učitel prusinské školy Jan Špilar.

Jan Matas byl poctivým hajným, který chtěl ochránit panský majetek i za cenu vlastního života. Ve druhé polovině 19. a první polovině 20. století totiž nebyly ničím ojedinělým bitvy a rozepře mezi pytláky a hajnými. Nejedna šarvátka skončila dokonce smrtí, ať už hajného, nebo pytláka.

Na dvoře Krajského soudu v Plzni se po 2. světové válce popravovalo. Jedním z velkých procesů, který zde probíhal, byl proces s takzvanými Vlajkaři.

Roku 1927 došlo ve Šťáhlavicích na jižním Plzeňsku k tragické události – Marie Štěpánková, která sloužila na statku čp. 16, byla ve své komůrce zavražděna kosou. Prvními podezřelými se stali František Beneda – milý zavražděné, a Maxmilián Fišer – Benedův kamarád, který společně s ním chodíval do Šťáhlavic za svou milou, jež sloužila u starosty.

V noci ze 16. na 17. září roku 1927 došlo ve Šťáhlavicích na jižním Plzeňsku k brutální vraždě mladé dívky Marie Štěpánkové. Ta byla nalezena u domu čp. 16 na návsi i s vražedným nástrojem – kosou. Tento příběh se stal dokonce předlohou pro natočení jednoho dílu známého televizního seriálu.