V dubnu roku 1918 došlo ve Kdyni na Domažlicku k tragickému vyústění dlouhodobých rodinných sporů. Stala se tady tenkrát vražda.

Psal se 10. červen 1916. Dvě 15leté kamarádky se vracely domů z práce v bolevecké střelnici. Do poslední chvíle asi ani jedna netušila, že cestu domů už absolvuje jen jedna z nich. Dodnes můžete na okraji Plzně najít upomínku na tuto událost v podobě kříže.

Láska mnohdy dokáže člověku zatemnit rozum a zdravý úsudek. Jak jinak si vysvětlit událost z roku 1931, kdy se mladý pár rozhodl společně spáchat sebevraždu…

Kyselina sírová se v rukou pomstychtivého člověka snadno stane nebezpečnou zbraní. Své o tom vědí zejména oběti útoků kyselinou, kdy následky zpravidla nebývají nikterak pěkné…

Ve 40. letech minulého století přicházelo na plzeňské gestapo velké množství anonymních dopisů. Tehdy udával kdekdo, takže to nebylo nic neobvyklého. Jedním, který z této plejády udavačů ale vyčníval, byl velice neodbytný a nebezpečný člověk. Šlo o blovického faráře Karla Slaběňáka.

Během 2. světové války přicházelo na plzeňské gestapo poměrně velké množství anonymních udavačských dopisů. V letech 1941 a 1942 jich bylo hodně zejména z Blovic na jižním Plzeňsku. Ten, kdo za mnoha udáními svých spoluobčanů stál, byl člověk, do kterého by to řekl asi jen málokdo.

Psalo se 28. září 1930 a v domě s číslem popisným 161 v Domažlicích se schylovalo k velké rodinné tragédii. Dcera Marie zde otrávila oba dva své rodiče a bratra Ludvíka. Ten jediný nakonec otravu přežil.

Jan a Josef Janečkovi byli známými lotry z Plzeňska. Přepadávali a loupili, často hlavně pro potěšení. Oba byli nakonec odsouzeni. Mladší a méně zkušený výtržník Josef k doživotnímu trestu odnětí svobody, starší a nebezpečnější Jan k trestu smrti. Jeho poprava se nesmazatelně zapsala do historie jako poslední veřejná poprava v Rakousku-Uhersku.

Poslední veřejná poprava v Rakousku-Uhersku proběhla 9. září roku 1871 v Plzni. Popraven byl Jan Janeček (pravým jménem Jan Serinek), který se provinil několika vraždami, násilím páchaném na lidech, loupežnými přepadeními a tak dále. Svatoušek nebyl ani Josef Janeček.

Metanolové aféry nejsou výdobytkem moderní doby, naopak ve společnosti se objevují už poměrně dlouho. Své o tom věděli i štamgasti jedné hospody na Sušicku ve 30. letech minulého století.

Ne vždy je těhotenství chtěné. Zejména u mladých dívek bývá někdy spíše na obtíž a může je dostat i do tíživé životní situace. Jít v minulosti na potrat nebylo ale jen tak.

Psal se rok 1928 a potemnělým zámeckým parkem v Dolní Lukavici se nesly výstřely. Výstřely, po nichž bude jeden z milenců žít a druhý zemře.

Na domažlickém náměstí sídlilo kdysi v Lidovém domě kino s názvem Průboj. Roku 1929 se ale změnilo v ohnivé peklo a požár měl bohužel tragické následky.

Velký pátek roku 1927 utkvěl v paměti jistě mnoha obyvatelům Malonic a širého okolí. Právě zde, u Blížejova na Domažlicku, totiž došlo k dvojnásobné vraždě. Zpočátku ale vše vypadalo poněkud jinak…

17. června roku 1923 se obec Štěnovice na jižním Plzeňsku večer ukládala ke spánku po náročném dni stráveném na polích. Druhý den přišel, tak jako obvykle, štěnovický starosta Jakub Chocholatý do práce. Po chvíli ale zjistil velice nepříjemnou věc.

Psal se 19. říjen 1936 a v Sušici to mezi dlouholetými manželi Jandovými jiskřilo. Ne však v tom správném slova smyslu, kdy by mezi nimi vzplály staré city. Panovalo mezi nimi už delší dobu napětí, které toho dne vyvrcholilo tragédií.

Poblíž Vránova na Domažlicku došlo 14. září roku 1930 k tragédii. Utonula zde mladá těhotná žena. Šlo o náhodu, nebo zlý úmysl?

Ve Velkých Hydčicích na Klatovsku žil kdysi jeden velice šikovný truhlář Ferdinand Hromatek. O práci neměl nouzi a mnohdy za ni ani nepřijal peníze. Do jeho dílny mu krom jiného vozili faráři ze širokého okolí zejména staré dřevěné sochy.

9. června 1945 došlo v jednom z domů v Klenčí pod Čerchovem k velice znepokojivé události. Stala se tady brutální vražda, kdy zavražděnou byla matka pachatele.

V Losiné nedaleko Plzně stojí kaplička zasvěcená sv. Anně. Po ní dostala jméno i holčička, která sem v 19. století jezdila z Nezvěstic za svými prarodiči. Ve vedlejším domku vyrůstal v té době malý Josef. Nic hrozného by se zřejmě nestalo, kdyby se do sebe časem nezamilovali…

Zámek Žinkovy najdeme ve stejnojmenné obci na jižním Plzeňsku. V minulosti tady došlo k jednomu kurióznímu incidentu mezi tulákem a kozlem, který neváhal zaznamenat tamní kronikář.

Ve Starém Plzenci najdeme u řeky Úslavy dodnes jez, který je posledním pozůstatkem někdejšího mlýna z 16. století. Ve mlýně žila rodina Mozolínových. Ta zpočátku jistě patřila k bohatším rodinám, jak to bývalo u mlynářských rodů obvyklé. Pak se ale něco pokazilo…

Psal se rok 1840 a v Tymákově se děly věci… Z dnešního pohledu možná těžko uvěřit, že ještě v 19. století se tady lidé navzájem obviňovali z čarodějnictví, ale bylo tomu tak.

Nedaleko rybníka Drahotín, který najdeme na katastrálním území obce Zruč-Senec, stojí dodnes několik chat. V minulosti je využívali obyvatelé nedaleké Plzně, zejména zaměstnanci Škodových závodů, k rekreaci. Už na konci 20. let minulého století se ale chaty stávaly častým terčem zlodějů.