Většina francouzských divadel nemá stálý herecký soubor. Umělecké spolky i jednotlivci účinkují v divadlech jen na určitou dobu nebo  v rámci konkrétního projektu. To ale není případ Théâtre de l’Aquarium, které vedou herci, herečky i režiséři dohromady. Spolek La vie brève se tak ujal vedení jedné z pozoruhodných pařížských scén.  A to je na francouzské poměry nevídané.

Autorky pořadu Michaela Svobodová a Veronika Štefanová si k mikrofonu pozvaly uměleckého šéfa divadla Zdeňka Bartoše, dramaturgyni Martinu Pokornou a stálici souboru herečku Radmilu Urbanovou. Na těsně porevoluční dobu zavzpomíná tehdejší dramaturgyně divadla Alena Zemančíková.

Zapomeňte na piráty z Karibiku, zapomeňte na romantiku kokosových palem, nekonečných pláží a moře vlnící se v rytmu karnevalu. V divadelních Reflexích vám přinášíme trochu jiný obraz Martiniku, jednoho ze vzdálených cípů Evropy, plného magie, bolestné historie a především tvůrčí inspirace.

Lidé s různým znevýhodněním touží hrát divadlo, chtějí být herci, autory, výtvarníky i režiséry. Ať už jsou to lidé – divadelníci – s psychickým onemocněním či jinou jinakostí, přejí si stát na jevišti, sklidit potlesk a komunikovat s diváky. Divadelní tvorba ve specifických skupinách je zaměřena na kreativní práci lidí s postižením.

Co podle divadelníků může děti v divadle zajímat a čím si získat jejich pozornost? Na to se v pořadu Reflexe. Divadlo zaměřil Michael Sodomka, který se setkal s představiteli jedné z takových scén – s divadelníky z Divadla Radost v Brně.

Pobřeží slonoviny, Burkina Faso, Mali a Jihoafrická republika. Takové jsou cíle našeho putování subsaharskou Afrikou v divadelních Reflexích. Tentokrát za divadelními festivaly, kterých je v tomto dílu světa víc, než si myslíme. Mnohdy mají nejen originální názvy, ale i velmi netradiční pojetí.

Jak vymezit v kontextu ruské divadelní sítě těžko definovatelný pojem „politické divadlo“ a proč jsou někteří divadelníci trnem v patě současné ruské vlády? O těchto i dalších tématech v pořadu promluví teatroložka a divadelní publicistka Marcela Magdová. Řeč bude také o jedné z nejvýraznějších tvůrčích osobností současného ruského divadla, a tedy Kirillu Serebrenikovi.

Ondřej Škrabal si do studia pozval teatrology Jana Jiříka a Martina Bernátka společně s polskou dramaturgyní a režisérkou Magdou Jiřička Stojowskou. Se svými hosty se zaměřil na srovnání polského a českého prostředí.

Kalifornská metropole San Francisco se v první polovině listopadu stala dějištěm jubilejního desátého ročníku San Francisco Dance Film Festivalu. Byla to příležitost pro taneční publicistku Janu Návratovou, kterou zajímalo, jak taková událost ve slavném městě květinových dětí vypadá.

Speciální podpora – po splnění podmínek – tak například hudebníkům umožňuje vykrýt klidnější měsíce po turné nebo divadelníkům měsíce práce na textu. Jaké jsou výhody a nevýhody této podpory? A vydrží do budoucna? A jak na tom jsou ve srovnání s francouzskými divadelníky ti němečtí nebo čeští? Na tyto otázky hledá v pořadu odpovědi Magdalena Rejžková.

Pražský divadelní festival německého jazyka se konal od 16. listopadu do 3. prosince letošního roku. Kromě hodnocení vybraných inscenací nabízíme také rozhovory s některými z režisérů a herců, kteří do české metropole zavítali – například s Dušanem Davidem Pařízkem nebo Ulrichem Matthesem. 

Kam za pohybovým – fyzickým – divadlem v Brně? Takových míst už v tomto městě přibývá. Jedním z divadel, které si pohybové, fyzické nebo též nonverbální divadlo deklarovalo jako součást své dramaturgie, je Buranteatr. 

Víte, co je Uzinduzi? Co má společného Václav Havel s Taufíkem al Hakímem, Sony Labou Tansim či Gustavem Akakpo? Kolik piv vypije během představení představitel Sládka v nigerijské Audienci?

Na tuto otázku se snaží odpovědět  Alena Zemančíková se svými hosty, režisérkou Lídou Engelovou a dramaturgem Martinem Urbanem.

Už na začátku divadelní sezony se jen v Praze nabízí návštěva pětice nemálo významných mezinárodních festivalů. Za posledních zhruba pět let na české divadelní scéně přibyly i festivaly nové, které se daří postupně etablovat. Jaká je dnes pozice festivalů na české divadelní mapě a jaké jsou dnes tendence v oblasti festivalové dramaturgie? 

Skoro to vypadá, že se Městským divadlům pražským hned z kraje sezony povedla trefa do černého. Repertoár svých tří scén se umělecké vedení rozhodlo obohatit o muzikálový titul Lazarus, jehož autorem byla jedna z nejvýraznějších osobností světové popové scény, David Bowie.

Podle odborníků patří k nejlepším přehlídkám ve Francii, které se zaměřují na současný tanec, divadlo a hudbu. Součástí letošního programu je i inscenace Obyčejní lidé pražského Divadlo Archa. Připravila Marie Sýkorová. 

HaDivadlo stojí na prahu 45. sezóny s tématem „Zdroje“. Navazuje tak na předchozí sezónu „Práce“. O tom, jak na sebe tato témata navazují, stejně jednotlivé inscenace, promluvili kmenoví tvůrci i zástupci Centra experimentálního divadla, jehož je HaDivadlo součástí.

Festival Pražské křižovatky se už po třetí zaměřil na progresivní a angažovanou činohru. Letos se v programu sešla řada titulů převážně žen režisérek. Mezi nimi i libanonské performerky Rimy Najdi nebo polské režisérky Anny Krasińské. 

Budování mostu mezi českou a francouzskou divadelní kulturou, o které se už pět let snaží spolek Sněz tu žábu, se letos dostalo do další fáze a to díky druhému ročníku festivalu současného českého divadla a dramatu Na skok do Prahy.

Mezi dvěma kontinenty se bude pohybovat Lucie Němečková se svými hosty. Spolu s Alenou Sarkassian z Kabinetu pro klasická studia akademie věd, romanistou Vojtěchem Šaršem z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a afrikanistkou Janou Jirouškovou se zamyslí nad vztahy mezi africkým a antickým divadlem. Na cestu za moderními africkými dionýsi se můžete vydat společně s nimi.

Přitahuje jevy odstředivé, periferní nebo podzemní, překračuje dosud „zřejmé“, většinou jen konvencí udržované druhově-žánrové hranice, jako je happening, akční umění, instalace, site specific, nová média, ale i paradivadelní projevy, rituály a ceremonie. Řeč je o festivalu …příští vlna/next wave…

Nová sezóna v Městském divadle Kladno nezačíná v příliš příznivé atmosféře. Původního jednatele město v červenci odvolalo a na jeho místo jmenovalo jednatelku novou. V kladenském divadle se tak po čtyřech letech opakují rozbroje při výměně šéfa.

Po jiném a novém divákovi se letošní ročník festivalu slovenského současného divadla a tance KIOSK v Žilině zaměřil na diváka zapáleného. Důvod? V polovině května shořel jedinečný sál kulturního centra Stanica – Žilina Záriečie nazvaný S2, tradiční srdce festivalu. Absence tohoto prostoru ovlivnila letošní ročník, a to jak dramaturgicky, tak dalším vykročením festivalu směrem do samotného města Žilina.